Archiv Festivaly

16. Mezinárodní festival jazzového piana

2011-11-19 08:03

16. Mezinárodní festival jazzového piana

probíhá letos po šestnácté opět,stejně jako v posledních letech, v kostele sv. Vavřince, Hellichova 18, Praha 1. V 2.  a 3. koncertě jemožno slyšet pokaždé 3 pianisty a to z Rakouska, Maďarska, Spojených států, Japonska, Polska a Tuniska


19.11.2011 19:00
Kostel sv. Vavřince, Hellichova 18, Praha 1

David Helbock (A)
Robert Lakatos (H)
Lynne Arriale (USA)

DAVID HELBOCK
se narodil ve Feldkirchu v roce 28.1.1984. Na piáno hraje od šesti let. Několik let navštěvoval hudební školu a učil se hrát u profesorky Nory Calvo Smithové ve Feldkirchu, posléze absolvoval v jazzový seminář v Dornbirnu u Paula Wintera. Roku 1998 nastoupil na feldkirchské hudební gymnázium, které ukončil v roce 2003.
Ve studiu klavíru pokračoval u profesora Ference Bognara na konzervatoři ve Feldkirchu a zakončil ji s červeným diplomem v oboru interpretace. Navíc absolvoval tříleté studium hry na perkuse u Stefana Greussinga.
Od roku 2000 byl žákem proslulého newyorského jazzového pianisty Petera Madsena, se kterým hraje v kapele „Mistura“ a v Petrově vlastním souboru „CIA“ (Collective of Improvising Artists). V roce 2006 se David Helbock zdokonaloval u Thierryho Langa na University of Arts v Bernu. Zúčastnil se různých jazzových a improvizačních mistrovských kurzů, které vedli například Art Lande, Huw Warren, Kenny Werner, Peter Herbert, George Garzone, Michael Jefry Stevens, Enrico Pieranunzi, Michael Lauren, Andre Manga, Esbjörn Svenson a Bobo Stenson.
David Helbock je několikanásobným vítězem soutěže mladých hudebníků „Prima la Musica“ a v roce 2001 získal prestižní stipendium od firmy Bösendorfer (výrobce klasických klavírů). S kapelou Tat-twam-asi, která vystoupila mimo jiné coby předkapela na koncertě Joe Zawinula, vyhráli soutěž talentů v roce 2002.
David Helbock vystupuje a nahrává především v těchto formacích: Frick/Helbock Duo, Solo-Piano, David Helbock ́s Random/Control, Mistura, the HDV Trio (Helbock-Dietrich-Vogel), the CIA a v řadě dalších, působí ve Spojených státech, v Mexiku, Rusku, Kazachstánu, Kirgistánu, v Keni, Senegalu, Indonésii, Argentině, Chile a po celé Evropě.
Od samého počátku hudební kariéry je David Helbock velmi činný také jako skladatel. K nejnovějším dílům patří jeho koncert pro Jazztrio a orchestr a grandiózní „jednoletý skladatelský projekt“, v jehož průběhu psal po celý rok vždy jednu novou skladbu denně. V dubnu 2010 mu vyšla sbírka „My Personal Realbook“ s více než 600 stranami hudebního materiálu.
Navzdory svému mládí vydal David Helbock už několik CD, kde se uplatnil jako leader, a to u různých evropských nahrávacích domů. V roce 2002 nahrál své první sólové album pod titulem „Emotions“ a roku 2004 jej následovalo album druhé, s názvem „Transformation“, tentokrát se na něm představilo Dave Helbock Trio. Obě alba vyšla u vídeňského vydavatelství Gramola.
Roku 2006 zvítězil s triem Helbock-Dietrich-Vogel, zkráceně HDV Trio, v soutěži „Next Generation,“ kterou vyhlašuje nejvýznamnější německy orientovaný jazzový časopis "Jazzthing". Úspěch jim umožnil vydání cédéčka „Celebrating modern Genius“, tentokrát u kolínského vydavatelství „Doublemoon Records“. S HDV Triem se David Helbock prosadil také na mezinárodní soutěži „New Generation 06“ ve Straubingu, kde dokázali zvítězit v konkurenci více než šedesáti dalších evropských kapel.
V roce 2007 dostal David Helbock pozvání na největší světovou soutěž sólových jazzových pianistů do Montreux a prvotřídní porotu o svých kvalitách nepochybně přesvědčil, neboť zde obsadil druhé místo. Téhož roku vydal druhou sólovou desku s názvem „Time“ u německého labelu YVP Music.
Ještě v roce 2007 si David Helbock připsal na své konto nejvyšší příčku v interpretační soutěži v Lichtenštejnsku. V říjnu 2008 vydalo HDV Trio další album „All In“, opět pro Doublemoon, a vysloužilo si jím nadšené ohlasy v tisku (Jazzthing, Jazzthetik, Concerto).
Do roku 2009 spadá okamžik zrodu kapely „David Helbock ́s Random/Control“. Triu, jenž se profiluje unikátní instrumentací, vyšlo v září 2010 v berlínském vydavatelství „Traumton“ první CD. Opět se mu dostalo pochvalných recenzí v tisku a napsaly o něm časopisy Jazzthing či Jazzthetik.
S Traumatonem se v budoucnosti spolupráce rozvine ještě intenzivněji. CD, které David Helbock právě nahrál s houslistou Simonem Frickem, vyjde u Traumtonu v září 2011.
Hovoříme-li o „free music“, neměli bychom opomenout spolupráci David Helbocka se souboreḿ CIA ve Vorarlbergu. V roce 2007 založil tento soubor Peter Madsen a k dnešnímu dni mají již vydaných několik CD, DVD a pár let už jednou měsíčně doprovázejí volnou improvizací němé filmy.
V roce 2010 dostal David Helbock kromě ceny poroty i cenu publika na stejné klavírní soutěži v Montreux.
Roku 2011 mu bylo uděleno nejprestižnější rakouské ocenění – „Cena pro výjimečného umělce".

ROBERT LAKATOS
se narodil roku 1975 v Budapešti. Je jedním ze dvou synů slavného klavíristy Bély Szakcse Lakatose. Studoval klasický klavír na konzervatoři Bély Bartóka v Budapešti, poté pokračoval ve Švýcarsku na hudební akademii v Basileji. V roce 1995 byl na mezinárodní soutěži v Krakově oceněn jako „Nejlepší pianista“ a „Nejlepší sólový hudebník“. Rovněž je držitelem první ceny z mezinárodní soutěže sólového klavíru na jazzovém festivalu v Montreux v roce 2001 a titulu „Nejlepší sólista“ na soutěži mladých evropských kapel, uspořádané v roce 2005 v rámci jazzového festivalu v Avignonu. Hrál s řadou renomovaných hudebníků, mimo jiných stál na stejném pódiu jako Reggie Johnson, Keith Copeland, Tony Lakatos, Alvin Queen, Erik Truffaz, Peter Bernstein, Jack DeJohnette, John Patitucci, Randy Brecker, Bill Evans, Rodney Holmes, Chris MihnDoki, Melissa Walker a Hiram Bullock.
„Jsem přesvědčen, že Robert patří k nejlepším mladým pianistům současné jazzové scény“…. Jack DeJohnette

LYNNE ARRIALE
narozena 29.5.1957 si získala pozornost příznivců jazzové i mainstreamové hudby svými výjimečnými zvukovými i obrazovými nahrávkami a vystoupeními. Kritiky pochvalně označovaly její projev za ojedinělý, a to jak v úloze pianistky, vedoucí kapely, skladatelky či aranžérky, a také i to, že „vrátila jazzu srdce“ (London Times). Nahrávky trvale vysoké úrovně obsazují vrchní příčky všech předních jazzových žebříčků. Opakovaně se umisťuje na čele rozhlasové ankety Jazz Week, sedmnácté pořadí získala při svém debutu v americké hitparádě Billboard’s Jazz Chart, zabodovala i v žebříčcích top ten „Best Of, které sestavují New Yorker, United Press International a German Record Critics Association. Arriale si vydobyla svoje místo mezi elitními jazzovými umělci mezinárodní scény. Dalším dokladem jejích kvalit je skutečnost, že se objevuje v celonárodním televizním programu PBS, v pořadu Profil hudebních autorů, a ve vysílání veřejného rozhlasu, například v pořadech Weekend Edition, Jazz Set a Piano Jazz s Marion McPartlandovou.
Na poslední současné nahrávce NUANCE (CD/DVD) se spolu s ní představuje výjimečná sestava hudebních ikon. Projekt, který vznikl v nahrávacím studiu The Bennett Studios, získal vysoké ohodnocení u hudebních kritiků, včetně profilového článku a čtyř hvězdiček v časopise Downbeat. Kromě Arriale jako vedoucí kapely, skladatelky a aranžérky se v unikátní kapele objevují i jazzové legendy jakými jsou kontrabasista Jiří George Mraz, hráč na bicí Anthony Pinciotti a Randy Brecker na trubku a křídlovku. Album NUANCE bylo vyhodnoceno jako CD měsíce ve třech nejpřednějších německých hudebních časopisech.
Předchozí nahrávka Arriale LIVE,  kterou pořídila BR-TV u příležitosti jazzového festivalu v Burghausenu, německé nejstarší a nepružnější jazzové události, vyhrála v roce 2007 cenu německých kritiků za nejlepší jazzové CD/DVD.  Arriale procestovala Japonsko s legendární skupinou „100 Golden Fingers“, kde se kromě ní vyskytly proslulí hudebníci jako Hank Jones, Tommy Flanagan, Kenny Barron, Cedar Walton, Ray Bryant, Junior Mance, Harold Mabern, Roger Kellaway a Monty Alexander. V roce 1993 získala první místo na prestižní klavírní soutěži v Jacksonville. Lynne Arriale i nadále vystupuje předních světových pódiích, například v The Spoleto Arts Festival, Ireland’s Cork Jazz Festival, The Montreux Jazz Festival, North Sea Jazz Festival, Pori Jazz Festival, the Burghausen Jazz Festival, Stuttgart Jazz Festival, The Montreal Jazz Festival, The Kennedy Center, Lincoln Center, The Folly Theater, The Gilmore Festival, The Jacksonville Jazz Festival, The San Francisco Jazz Festival, the Monterey Jazz Festival a na dalších přehlídkách, koncertech a v klubech po celém Německu, Švýcarsku, Francii, Španělsku, Itálii, Polsku, Rumunsku, Norsku, České republice, Irsku, Spojeném království a v Austrálii.
Během uplynulých několika málo let vystupovala Lynne Arriale s legendárním saxofonistou Benny Golsonem, držitelem ceny Grammy, trumpetistou Randy Breckerem, jazzovým velikánem kontrabasistou Georgem Mrazem, Royem Hargrovem, Rufusem Reidem, Busterem Williamsem a Eddie Hendersonem.
Lynne Arriale se jazzu věnuje také jako pedagožka; v současné době je odbornou asistentkou na katedře jazzového klavíru a řízení malých orchestrů na severofloridské univerzitě. Vede mezinárodní mistrovské kurzy, semináře a dílny jak pro profesionální hudebníky, tak pro studenty a zájmové skupiny.
Lynne se představila v Praze již vloni v květnu s projektem Nuance s Jirkou Mrázem, Anthony Pinciottim a Randy Breckerem.

26.11.2011 19:00
Kostel sv. Vavřince, Hellichova 18, Praha 1

Takana Miyamoto (J)
Piotr Orzechowski (PL)
Wajdi Chérif (TN)

TAKANA MIYAMOTO
je několikanásobnou držitelkou nejrůznějších ocenění, světově uznávanou koncertní klavíristkou, skladatelskou a hudební producentkou. Žije a pracuje v americké Atlantě a v Japonsku, vystupovala ve dvaceti zemích celého světa.
Se zvukem klavíru Takany Miyamoto se můžete seznámit na albech proslulých jazzových hudebníků, držitelů nominací Grammy, Kirka Whaluma (saxofon) a Nnenny Freelon (vokál), nebo vám jej přiblíží třeba její spolupráce se zpěvákem a skladatelem Keizo Nakanishim, japonským vokalistou a hráčem na křídlovku Toku či hráčem na japonskou bambusovou flétnu Yasukazu Kanoem. Nejvyhledávanější jazzová klavíristka s pevnými základy z klasické hudby je také vitální vedoucí osobností hudebního tělesa, aktivní producentkou, skladatelkou a pedagožkou. Takana se zaměřuje na mezižánrovou hudebně kulturní výměnu.
Takana Miyamoto se narodila a vyrůstala v Yuki, v prefektuře Ibaraki, v Japonsku. Hudebně ji ovlivnil tatínek a bratr, kteří hráli na kytaru a zpívali. První lekce klavíru dostala ve čtyřech letech a ve čtrnácti si sama zvolila kariéru hudební skladatelky.
Svůj sen stát se skladatelkou filmové hudby odjela uskutečňovat v roce 1993 na americkou Berklee College of Music. Ponořila se do studia jazzového klavíru a naprosto ji okouzlili Bill Evans a Keith Jarrett. První album s vlastním triem vydala roku 1997, televizního debutu se dočkala v pořadu BET a mezinárodní hudební kariéra mohla začít.
Studia absolvovala s červeným diplomem ve dvou oborech – filmová hudba a jazzová skladba. Takana se přestěhovala do New Yorku, kde v roce 1998 vyhrála první cenu v klavírní soutěži Randyho Edmana. Procestovala svět s vokalistkou Nnennou Freelon, opakovaně nominovanou na cenu Grammy, a výrazně se uplatnila také jako aranžérka a hudební režisérka na albech „Soulcall“ (2 nominace Grammy v roce 2001) a „Live at the Kennedy Center“.
Roku 2002 přesídlila do Atlanty, kde ji Mezinárodní jazzová společnost označila za vycházející hvězdu, a na Státní univerzitě na státní univerzitě v Georgii tu dokončila magisterské studium v oboru jazzové pedagogiky. Je zakladatelskou umělecké tvůrčí dílny „Studio Maru“ v Atlantě a povolení k trvalému pobytu ve Spojených státech jí bylo uděleno z důvodu významného přínosu hudbě. Dostalo se jí řady ocenění, mimo jiných byla označena za ženu s nejsilnějším vlivem v Georgii ('02), Asijsko-americká komunita ji poctila titulem „Elite Asian“ ('05) a za jazzový počin roku ji kulturní týdenník Creative Loafing odměnil hned dvakrát ('05 a '06). Od roku 2009 je čestnou členkou Japonsko-americké společnosti v Georgii.
Počínaje rokem 2006 zahájila Takana spolupráci s původním bubeníkem tria Billa Evanse, Marty Morellem a vystupují spolu na koncertech s programem „Pocta Billu Evansovi“. Pohybuje se v nejrůznějších hudebních žánrech, od jazzu, klasiky až po filmovou hudbu, ocitá se tak vedle dlouhého seznamu umělců, mimo jiných jsou to například držitelka ocenění Grammy Nnenna Freelon (voc), Kirk Whalum (sax), Jimmy Heath (sax), Earl Klugh (guit), Russell Gunn (trp), Chris Potter (sax), Daniel Ho(voc/ukulele) a Lizz Wright (voc), Rene Marie (voc), hráč na japonskou bambusovou flétnu Yasukazu Kano, TOKU (voc/křídlovka), Tetsuro Kawashima (sax), Yosuke Onuma (guit) a mnozí další.
Takana napsala hudbu pro filmy Tanemaku Tabibito, Furusatogaeri, Dear Willie a pro divadelní představení Long Christmas Ride Home a Kočku Duka Ellingtona. Je také autorkou hudby ke vzdělávacímu ekologickému programu Eco Kids s Keizo Nakanishim pro společnost Suntory Japan.
Jako producentka se podílela na řadě alb, například;
-'Promises Made' (v koprodukci s Kirkem Whalumem (sax) pro Millennium Promise Organization of Columbia University, NYC) (5.místo v jazzovém žebříčku časopisu Billboard, 2008)
- 'Shiawase ni' (2010), 'Take no Uta' (Bamboo Songs 2010) – Yasukazu Kano, pro společnost Yamaha Music Communications
- 'Music for Koto and a jazz piano trio 1 & 2' – Junko Takeo
- 'Love Again (2008)', 'TOKU Sings & Plays Stevie Wonder', Sony Music Japan International
- 'An Acoustic Journey', 'It's All Up To you', 'Tree Song', 'Live at Churchill Grounds', 'An Acoustic Journey' – Trio Takany Miyamoto
- 'Piano Tales', sólový klavír – Takana Miyamoto
- série duetových koncertů, kde se představili například Rene Marie (vokál), Daniel Ho (vokál/ukulele), Christian Tamburr (vibes, perkuse), Hironobu Saito (kytara), Toku (vokál/křídlovka), Yasukazu Kano (bambusová flétna)
Takana je hvězdou a poradkyní jazzového festivalu ve své domovině, v japonském městě Yuki, kam také ke každoročním koncertním turné zve hosty ze zámoří.

PIOTR ORZECHOWSKI
polský pianista a skladatel, se narodil 31. října 1990 v Krakově. V současné době studuje Krakovskou hudební akademii. Je finalistou a vítězem vyhlášených polských jazzových soutěží  např. „Jazz Juniors,“ „Jazz nad Odrou,“ „Krokus Jazz.“. V roce 2011 získal coby nejmladší účastník první místo na 13. sólové soutěži jazzového piana v Montreux, konané v rámci 45. ročníku tamějšího legendárního jazzového festivalu. Ministerstvo kultury a národního dědictví mu přidělilo stipendium pro nejtalentovanější studenty. Je též vítězem soutěže  Je považován za jednoho z nezajímavějších mladých polských umělců. Nahrál album PIANOHOOLIGAN, které je směsí klasického repertoáru a jeho vlastních skladeb. Spolupracoval s mnoha umělci a skupinami, jakými jsou například Adrian Utley z Portishead, Zbigniew Preisner, Sławek Jaskułke, Adam Bałdych, a další…

WAJDI CHERIF
narozen 20.5.1975 v Tunisu. Hudební nadání se u něj projevilo v raném dětství, kdy jako pětiletý hrával podle sluchu na piáno arabské melodie z místního rozhlasu. Hudba ho nepřestala okouzlovat ani v pozdějším věku; objevil další styly a ty zásadním způsobem ovlivnily jeho pozdější osobní hudební vkus.
Wajdiho Cherifa zaujal jazz při sledování záznamů živých vystoupení klavíristy Chicka Corey, Thelonia Monka a Billa Evanse v americkém kulturním centru v Tunisku. Pro jeho kariéru to byl zásadní moment, neboť se rozhodl pro samostatné studium jazzu. Debutoval jako profesionální jazzman v roce 1998, kdy účinkoval s tuniským jazzovým kytaristou Faouzi Chekilim na řadě festivalů v Tunisku i v Evropě. Wajdi Cherif vystupoval v Tunisku po boku řady světově proslulých jazzových umělců, sešel se například se zpěvákem Claudiem Perezem (USA), Dariem Deiddou (Itálie), Dickem De Graafem (Holandsko), Sigi Finkelem (Německo)...
Roku 1999 byl Wajdi Cherif při premiéře jazzové legendy Archieho Sheppa na festivalu „Jazz in Tunis“. Ve stejném roce potkal klavíristu Bernarda Mauryho, výraznou osobnost francouzského jazzového piána, který se stal jeho učitelem harmonie. Jeho pozdější setkání s velkými jazzovými klavíristy Kenny Wernerem, Chickem Coreou, Ahmadem Jamalem
a Martialem Solalem se výrazně podepsala na jeho pojetí hudby, i na samotné klavírní hře. Hudba Wajdiho Cherifa je průnikem moderních jazzových klavírních stylů, od Thelonia Monka pop Keitha Jarretta a Chicka Coreu, současně však nese vlivy barvitých melodií arabské hudební tradice, jíž byl vystaven od útlého dětství. Z toho všeho vznikl zcela nový jazzový zvuk, symbióza jazzu a arabských žánrů.
Kvalitní výkony v roli vedoucího hráče na řadě význačných hudebních pódií se dočkaly pochvalných kritických ohlasů. Mohli jsme ho vidět například na Tabarka Jazz Festival v Tunisku, kde vedl četné jazzové dílny a mistrovské kurzy. Hostovali tu prestižní umělci, například Paco Sery, Al Di Meola, Freddy Ravel, Al Jarreau a další. V posledních letech koncertoval v pařížském arabském institutu IMA ( Institut Du Monde Arabe), v prestižních jazzových klubech jako jsou New Morning, Duc des Lombars, Baiser Salé, Sunide, na festivalech La Villette Jazz Festival v Paříži, Les Flanneries Musicales de Reims, Théatre des Champs Elysées, Tanjazz Festival v Maroku, Couleurs Jazz, Jazz In Carthage v Tunisku, Théatre Maison Neuve  v Montréalu apod.
Své první album „Phrygian Istikhbar“ nahrál Wajdi Cherif v Paříži roku 2003.Doprovázeli ho na něm Diego Imbert na akustický kontrabas, Jeff Boudreau na bicí a Habib Samandi na arabské perkuse. „Phrygian Istkhbar“ se v roce 2004 probojovalo do finále americké soutěže Indie Acoustic Awards a všimlo si ho i několik jazzových časopisů a webových serverů. O tři roky později vydal Wajdi Cherif druhé album s názvem „Jasmine“. Přizval si k jeho realizaci nejlepší mladé francouzské hudebníky. Album vyšlo v březnu 2006 opět ve Francii. Je na něm patrná vyzrálost a dokonalé umělecké řemeslo, kterého klavírista a skladatel Wajdi Cherif v průběhu doby dosáhl. Porota na mezinárodní soutěži textařů a skladatelů písní, v níž zasedli mimo jiných například Sonny Rollins, John Scofield, Steve Vai, mu udělila čestné uznání, album dále získalo první cenu na Indie Acoustic Project 2005, dva roky po sobě také první místo ve skladatelské soutěži pořádané u příležitosti festivalu UNISONG.
Roku 2006 dostal Wajdi Cherif pozvání na prestižní mezinárodní soutěž jazzových klavíristů Martiala Solala do Paříže a následoval jednoroční pobyt v Cité Internationale des Arts, kde pracoval na svém třetím albu „Fuzzy Colours“. Tato elektroakustická nahrávka vyšla u vydavatelství Wech records v květnu 2009.
Wajdi Cherif svou hudbou dál buduje bytelný most mezi dvěma světy, jazzem a arabskou hudbou, a přispívá tak porozumění mezi dvěma různými hudebními kulturami.
více informací na www.jmw.cz

• mezinárodní, festival, jazz, piano