Nejlepší novinářské fotografie uplynulého roku

Během víkendu není na výstavě World Press Photo (WPP), která je do 7.10 k vidění v Karolinu, téměř k hnutí. Typický návštěvník ale vůbec není klasický zprávožrout, který se chce přejídat i o víkendu, ale lidé všech věkových vrstev i rozličných zájmů. Ačkoli tvoří zpravodajské fotografie stěžejní část expozice, nabízí trochu jiný úhel pohledu, než známe z českých médií. K tomu si připočtěte spoustu fotek z míst, o kterých se u nás referuje okrajově nebo vůbec ne. Nabízíme krátkou reportáž s ukázkami fotografií. 
Úvodní část expozice tvoří fotky zvířátek a sportovců.  Fotky jsou doprovázeny zasvěcenými popisky, které každou momentku zařazují do kontextu a dodávají ji tak na významu. Dobře to lze demonstrovat na příkladu fotografie, na které Paul Nicklen zachytil samici tuleně leopardího, která mu na objektiv tiskne uloveného tučňáka. Nebýt popisku, vidí člověk jen zmatenou kompozici části tulení hlavy a tučňákova pařátu. Příběh pod fotkou má ale nádech romantiky. Tuleni Leopardí si před „světovou veřejností“ pokazili reputaci v roce 2003, kdy jeden z nich napadl a zabil britského vědce. Pověsti nelítostných predátorů ale příběh této fotografie ulamuje ostří. Tulení samice si totiž fotografa začala předcházet a ukořistěného tučňáka mu chtěla věnovat darem. Po několika dnech, kdy odmítal tučňáka pozřít, začala dokonce trpět depresí.
Článek o ročníku 2008 najdete tady

© Paul Nicklen, Canada, National Geographic Magazíne

Roztomilé a dramatické fotky z přírody a sportovních stadionů ovšem tvoří jen idylickou ouverturu k drsným reportážním fotografiím z válečných konfliktů a dalších třecích ploch současné civilizace. Ne, že by se tu výstava vyčerpávala, ale obrazy bídy, bolesti a smrti tvoří gró globální žurnalistiky. Je pochopitelné, že na výstavě nebudou fotografie z relativně poklidného Jordánska, když u sousedů zuřila válka, ale brát WPP jako zrcadlo událostí  uplynulého roku, neřku-li světa, se nedá ani v nejmenším. Letošní výstava představuje přesto v zobrazování válek a chudoby zlom. Absolutním vítězem soutěže se stala fotografie Spencera Platta, na které vidíte libanonskou mládež v kabrioletu pojíždějícím vybombardovanou ulicí po náletu izraelských raket. Trochu připomíná koláž. Trosky a mrtví jsou klasika, kontrastní  propojení s nezvyklou situací,  pojízdným ostrovem libanonské smetánky, je nóvum, a navíc evokuje pozici diváka, ze které se na podobné fotky díváme v Evropě.

 
© Spencer Platt, USA, Getty Images

Podobně „neortodoxní“ jsou i další fotografie. Například snímky z jižní Afriky, kterou válcuje epidemie AIDS. Nenajdete na nich vyhublé postavy na rákosových lůžcích, ale smějící se Afričany. Francouzský fotograf Meyer na nich zachycoval diváky mobilního digitálního kina, které v Africe šíří osvětu ohledně prevence a hygieny. Skutečnost hrůzné epidemie se tím nijak neumenšuje, fakta naleznete v popiscích, ale fotky dostávají další rozměr, kontrast, který lépe popisuje mnohotvárnou skutečnost.

 

© Meyer, France, Tendance Floue for VSD/La Vie

O klasické fotografie obětí konfliktů a bídy ovšem nepřijdete. I v nich se ale autoři pokoušejí zachytit méně známé skutečnosti. Např. fotka zastřelené guatemalské ženy Waltera Astrada popisuje širší regionální problém násilí páchaného na ženách a ďábelskou indolenci vůči němu. A popisek:  Od roku 2001 bylo vyřešeno pouze 14 z celkového počtu 2000 vražd spáchaných na ženách. Jiný snímek zachycuje „běžnou“ prohlídku iráckého bytu, u něhož bylo zjištěno podezření na přítomnost povstalců. Podobně zajímavou sondu do každodenního života Íráčanů většinou v běžných zprávách neuvidíte.

 

© Peter van Agtmael, USA, Polaris Images
WPP se ovšem snaží mapovat i fenomény, které vypovídají o proměnách a konfliktech zatím skrytých. Pikantní je v této souvislosti reportáž z volební kampaně Richard D., zvaného “Kinky”, který se v letošním roce zúčastnil voleb na guvernátora Texasu. “Kinky” se totiž proslavil jako extravagantí zpěvák a trochu obhroublý humorista. Součástí jeho volebního programu byl i neotřele kovbojský přístup k mexické imigraci, kterou chtěl řešit vysláním 10 000 vojáku na mexickou hranici. Ve volbách ovšem získal alarmujících 12 procent hlasů.