Katka jako živoucí antidroga (17)

2010-02-26 09:02

Katka. Dívka, která se chtěla odlišit, být jiná než ti šedí lidé kolem ní, nežít prostou každodenností. A tak prostě začala brát. A heroin jí to všechno umožnil. Ale poslal ji také na cestu, která se točí v kruhu dvou základních životních potřeb – těmi jsou droga a shánění peněz na drogu. Na cestu, která má víc rozcestí vedoucích do pekla než k vysvobození.

Časosběrný dokumentární film Katka oceňované dokumentaristky Heleny Třeštíkové vstupuje do kin 25. února.



Celý proces výjimečného šestnáctiletého časosběru začala Třeštíková v roce 1996, kdy bylo mladé narkomance Katce devatenáct let. Tehdy dlouhovlasá, tmavooká dívka s jiskrou v očích, ale poněkud pokřiveným pohledem na svět, ještě se svou závislostí bojovala. Snažila se léčit v terapeutické komunitě s dalšími závislými. Ale snaha zřejmě nestačila. V dalších letech se totiž s drogou opět sbližuje a heroinová jehla se jí zaryvá pod kůži ještě více.

Třeštíková svou „hrdinku“ Katku nechává spontánně mluvit o problémech závislosti, o všedních problémech narkomanů, ale také o jejích přáních a tužbách. Témat je více, než by se zdálo. Problémem číslo jedna je na začátku příběhu pro Katku sama závislost a přání zbavit se jí. Ale postupně se rok za rokem více poddává pocitu, že se už prostě bez drogy neobejde.



Od dávky k dávce

Proč berete drogy? Co vám dávají?, ptá se dokumentaristka. „Svobodu. Pocit svobody.“ shodují se Katka i její závislý přítel Láďa. Zní to paradoxně – droga jim přece nařizuje a nenechává ani na chvíli na pokoji. „No ale když máš drogu, vlastně tě nic jinýho nezajímá, jen ta droga. Všechno ostatní ti přijde nedůležitý, o nic jinýho se nezajímáš,“ vysvětluje Láďa. V drogovém světě jsou totiž jen dvě základní věci. Den není den, je o doba od dávky k dávce. A čas mezi dávkami musí stačit na to, aby sis sehnal peníze na drogu.

Proč není lehké se od drogy odpoutat? Ve světě bez drogy je závislý člověk najednou ztracený, neví vlastně, jak si naplánovat obyčejný den. Pro Katku jako těžce závislou je například problém vyřídit si potřebné dokumenty, když se hlásí do léčebny pro drogově závislé. Vidíme Katčin denní chléb: prostředí ulice. Žije postupně v několika squatech a neobytných, nebo k demolici utrčených objektech a peníze na grogu shání drobnými krádežemi nebo taky na ulici jako „občasnou výpomoc“ taxikářům a nočním řidičům v centru Prahy.

V drogové pasti

Má rozcuchané vlasy, vředy na obličejí, pohublou bílou tvůř a špínu za nehty. Mluví nesoustředěně a zorničky očí jí ujíždějí kamsi do neznáma. Je to pořád ta samá Katka? Dokument ukazuje fyzickou i psychickou proměnu Katky pod diktátem drogy tak věrně, že si budete možná kousat nehty, dolní ret nebo křečovitě tisknout palce u nohou. A říkat si v duchu – prosím, ať to ta holka nevzdává! To si říkala i Helena Třeštíková. Podle jejich slov ji totiž Katka ze všech dokumentů, které kdy natáčela, zasáhla úplně nejvíce. Především lidsky. Doufala stejně jako budete doufat vy - ve šťastný konec. Což je někdy poznat ve výběru zařazených materiálů – dokumentaristka se ptá velice osobně a občas s příměsí pošťouchnutí k větší aktivitě ve stylu „Katko, to bys ale měla...Katko tak to zkus... apod.“

S příběhem Katky jste se mohli setkat už v roce 2001, kdy ČT odvysílala dokumentární cyklus „Ženy na přelomu tisíciletí“ a v rámci něj díl o narkomance Katce nazvaný „V pasti“. Dokumentaristka se rozhodla ke Katčinu příbehu vrátit a objevila nové skutečnosti.

Těhotenství jako lék?

Zlom přichází s Katčiným těhotenstvím, které vyprovokuje řadu nových otázek. Katka si od začátku dítě hodlá ponechat, je to, jak říká, její jediná naděje na záchranu.

Zda se díky dítěti vzepne područí tvrdého heroinového krále či se happyend konat nebude, na to se běžte podívat do kina sami.

Časy a místa porjekcí filmu naleznete zde.





Foto Aerofilms

• dokument