Archiv Výstavy a veletrhy

Jan Go - obrazy

2007-10-30 03:25

Malá galerie:
7.11.-2.12. Jan Go - obrazy
------------------------------------

http://jangogalerie.o1.cz/

Kritika
Kdybych měl vybrat z dějin myšlení nějaké motto v záhlaví malířské tvorby Jana Go, citoval bych snad nejvýstižnější myšlenku E. A. Poe, který řekl, že pravé umění nás nevede pouze k ocenění krásy, kterou vidíme před sebou, ale je to "divoká snaha dosáhnout krásy, která je nad námi..." Tato platonská idea tvoří myšlenkovou páteř v tvorbě Jana Go. Máme pocit, že tento mistrovský malíř nás chce naladit na energie ve Vesmíru. A to nejsou vždy jen energie božského původu. Každý detail v jeho obrazech představuje samostatný obraz, svět energií, jakýchsi duchovních sil ve vířivém pohybu. Cítíme to na každém kroku. Cítíme, že jeho umění nemůžeme vysvětlovat tradičními metodami. Není lehké hledat důkazy v různých teoriích uměnÍ. Jelikož umění Jana Go je nesporně uměním spirituálním, musíme ho teoreticky posuzovat rovněž podle myšlenek spirituální estetiky italské, kterou měl možnost poznat v době svých studií v Itálii. Jan Go měl dost času prožít své vztahy ke klasickým památkám ve světě, nejen v Itálii. To je dosti podstatné pro pochopení jeho estetiky. Konkrétně: jestliže Luigi Stefanini definuje umění jako absolutní jazyk, jako vnitřní moment ducha, pak si uvědomujeme, že umění Jana Go je skutečně "absolutním jazykem malířským", je "odrazem zvlášt­ností duší", jak říká Stefanini. Nyní rozumíme již lépe umění našeho Mistra, protože jsme našli určitou odpověď.

V čem tkví tato" absolutnost"? Především v tom, ze malířství Jana Go je dítětem postmodernismu. Jak naznačují teoretici postmodernismu, například Lyotard, moderní malířství se vyznačuje "rozpouštěním předmětů, stavu, konfigurací, míst, druhů..., které až dosud tvořily instituci malířství." V dílech Jana 00 se objevu­je zejména dekompozice, která předvádí izolované elementy vizuální, momenty umění. Autor, stejně jako moderní malířství, neustále klade otázky, překračuje závazné a tradiční hranice výrazu. To se nazývá v estetice postmodernismu "reflexivitou". Jde o novou formu vznešené­ho, avšak nikoli v romantickém smyslu, ale ve smyslu francouzského slova "sublime", čili něčeho jemného, citlivého, vysokého atd. Také experiment je s tím spojen, jde vlastně o permanentní experi­menty v obrazech Jana Go, o transformaci serie experimentů. V tvůr­čím procesu tohoto malíře pozorujeme zvláštní představu - tzv. před­stavu ideomotorickou, která dokáže uvést organismus do pohybu bez úsilí, například při sugesci pohybu. Právě proto, že Jan 00 využívá syntézy různých postupů avantgardního umění - r art brut / ovšem bez grotesktnosti/, informelu a strukturalismu a rozvíjí originální výraz, hraje důležitou úlohu sugesce barvy. Dalo by se říci, že Jan 00 hyp­notizuje barvou diváka. Z hlediska psychoanalýzy můžeme konstato­vat, že se zde uplatňuje proces "přemisťování", tj. přenos energie z jedné duševní energie na druhou. Kdo zná zblízka tvůrčí proces Jana 00, dobře ví, že tento umělec v zápalu tvorby prožívá psychoanalytic­ky řečeno "skotomizaci", tj. obranný proces, při němž subjekt nevnímá ohraničeno st oblasti svého prostředí nebo sebe sama. To se projevuje mj. V neohraničenosti plochy jeho obrazů.

Ze škály originálních projevů malířství Jana Go považujeme za nejzralejší díla, která zařazujeme do okruhu "magické abstrak­ce". Některé obrazy jsou malými oltáři, jakýmisi rituálními symboly, protože barva, materiál, záření barvy vyzývají ke kontempla­ci diváky a mají nadčasový výraz. U Jana Go jde o magické překrývá­ní světelných energií. Autor sám pracuje jako v rituálech, tj. uctívá duši "nad námi". Přibližuje se k magické abstrakci Tapiésově, Manolo Millarése, aniž by se ztotožnil s jejich bizarností. V duchu gestuálního informelu hněte barevnou hmotu. Vypůjčíme-li si z esoteriky Eliphase Léviho jeden pojem, můžeme hovořit u Jana Go o "velkých mystéri­ích", k nimž se divák uchyluje, aby uspokojil svou potřebu meditace. V tomto malířském díle nacházíme jeden důležitý estetický princip - magickou strukturu - znak, kdy dílo tvoří znak jako celek i v každé časti zvlášť přináší záření malířských struktur barvy. Někdy pociťujeme potřebu stimulace audiovizuální, spojitost s hudbou, protože dynamič­no st asociací je tak intenzivní, že zvyšuje tento hlad. Uplatňuje se zde kondenzace představ, kdy některé představy se slučují a kombinují. Magická struktura u Jana Go je opakem realistického umění, ale to neznamená, že tato abstrakce není konkrétní ve významu pro člověka. Z hlediska estetiky Zen budhismu je jasné, že uvádí diváku do pocitu prázdna, kde pozbývá platnosti logické myšlení. Tato estetická katego­rie Ze nu je klasická a platí o strukturální malbě Jana Go v plném roz­sahu, v pojetí prostoru. Chápeme ji jako cestu k očištění osobnosti, jde o klid mysli.

Konečně nemůžeme přehlednout úlohu snu v tvůrčí metodě Jana Go. Nelze však ztotožňovat jeho tvorbu se surrealismem v podobě estetiky Andre Bretona - tzv. psychického automa­tismu atd. Některé prvky snu se tu uplatňují, ale nejde o proces bez kontroly rozumu, o libidozní fyziologické procesy, ani o psychoanaly­tický výklad snů. Spíše má Jan Go blízko k pojetí stylu Pittura metafi­sica, kdy jeho představitel Chirico řekl, že mu jde o to "malířstvím konstruovat novou metafysickou psychologii věcí". Právě když Jan Go uplatňuje nemalířské materiály v obraze, někdy dosti výrazně, odhalu­je tajemství a metafysiku věcí žijících v obraze. Ve snech Jana Go se uplatní extáze, opojení ze snu, kdy se vracejí zážitky ze života ve sno­vých symbolech a halucinacích, nebo ze vzpomínek. Tvorba Jana Go je přijímána se zájmem nejen v Evropě, ale i ve vzdálených kulturách Asie a Dálného Východu. To svědčí o jeho vel­kém umění, které překonalo tradici klasicismu a klasické modemy vůbec, vykročilo směle k hledání nových mystérií.

Prof. Dr. Miroslav Klivar, Člen The American Society for Asthetics

• malířství, moderní umění, umění, obrazy, výtvarné, výtvarné umění