Silný dokument českého režiséra

Filmová premiéra: Režisér Vít Janeček přichází do našich kin s dokumentárním filmem Ivetka a hora. Citlivě a působivě v něm zachytil příběh ženy, které se v dětství zjevila Panna Maria.

Dokument Ivetka a hora nás zavádí do vesničky Litmanová ležící na severu Slovenska, poblíž městečka Stará Ľubovňa. Na hoře Zvir, která se zdvihá nad vsí, se třem dětem ve věku 10 a 11 a 7 let dostalo v srpnu roku 1990 zázračného zjevení Panny Marie. Vidění se opakovalo každý měsíc až do srpna roku 1995. Dnes je Litmanová velkým poutním místem uznaným církví a přicházejí sem statisíce lidí. Film Ivetka a hory je příběhem jedné z dívek, která se se zázračným viděním setkala, sleduje její život až po současnost a končí její svatbou. 

Režisér Vít Janeček má za sebou například spoluúčast na dokumentárním filmu Bitva o život, který zachycoval život jedné obce v Orlických horách po dobu jednoho roku. Ivetka a hora je jeho samostatný projekt, jde o dlouhometrážní dokument, který je zařazen do filmové distribuce.

Vítu Janečkovi se podařilo natočit snímek velice působivý a také výrazně jiný, než je většina současným dokumentárních filmů, která u nás vznikají. Vít Janeček nechce šokovat ani předvádět senzace ani ukazovat „svérázné“ charaktery, na které se spatra a s odstupem dívá chladné oko kamery. Jde zcela jiným směrem a navazuje na humanistickou tradici dokumentu, jejímž nejvýraznějším představitelem byl v Čechách Jan Špáta.

Trailer k filmu

První polovina filmu je strhující. Režisér se k paní Ivetě, která je hlavní postavou jeho dokumentu, dokázal přiblížit a získat si její důvěru. A tento pocit důvěry a blízkosti se intenzivně přenáší i na diváka v kině. Filmaři se nestavějí do popředí, nepoužívají se tu žádné efektní záběry ani prudké střihy. Vše je zaměřeno jen a jen na hlavní postavu. A protože té se dostalo milosti zázraku, může se k němu přiblížit i ten, kdo se dívá na filmové plátno. Samozřejmě, pokud bude chtít. Režisérovi se velmi dobře podařilo zachytit nesmírné obdarování paní Ivety, která je prozářena světlem, které zcela jistě není z tohoto světa. Film nic nepřehání, kamera se jen tiše dívá na obyčejný život, který obyčejným životem zůstal, i když se naplnil něčím nesmírně vzácným.  

V druhé polovině filmu se objeví řada dalších postav, dějištěm už také není jen vesnice Litmanová a hora nad ní. A zatímco v první části dokumentu jeho autor nic nezpochybňuje a s pokorou naslouchá, nyní už se řada otázek vynořuje. Jednota filmu se rozpadá, soustředěný pohled režiséra začíná těkat po lecčems, co mu připadá zajímavé, ale co je ve své většině jen odbočkou od tématu. Snímek negraduje k závěru, naopak, neudrží si úroveň, se kterou začínal, a v posledních minutách se takřka úplně rozpadá. A to je škoda. Snad byla důvodem rozvíjení dalších motivů snaha natáhnout film na délku nutnou k promítání v kinech, snad bylo režisérovi líto nepromluvit o dalších tématech a o lidech, se kterými se při natáčení setkal. Méně by ale rozhodně bylo více. Přes určité výhrady k druhé části snímku jde ale zcela jistě o výjimečnou událost na půdě českého dokumentárního filmu.
Porotci ceny Česká radost, která je na Mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě udělována dokumentům z české produkce, se 28. října rozhodli první cenu udělit právě filmu Víta Janečka Ivetka a hora, který jim "čistým způsobem zprostředkoval kontakt s metafyzičnem." K tomu básník Ivan Martin Jirous způsobem sobě vlastním dodal: "Viděl jsem v tom filmu nepředstavitelnou religiozitu, cosi bytostně potřebného v naší ateistické zemi."
Místa a časy projekcí najdete tady

petr m