Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!
Gympl: řev septimy ve věku grafitti
2007-09-27 05:21
Příjemně syrová komedie Tomáše Vorla má stejně daleko k uslintaným teenagerským srandafilmům jako k prvorepublikovým študáckým veselohrám. Panoptikální učitelský sbor sice po právu připomene kantorské figurky z Cesty do hlubin študákovy duše a snowboarďák Mádl v roli začínajícího writera se opět neobratně pokouší balit spolužačky – to vše je však podáno s inteligencí, vtipem a především bez růžových brýlí, které by zakryly ty drsnější stránky života v posledních ročnících střední školy.
Profesor Matulka by se asi divil, kdyby slyšel, jak mluví dnešní septimán, a stanuv tváří v tvář hajzlíkům formátu Michala Kolmana (hraje Jirka Mádl a role mu evidentně svědčí) prchl by nejspíš do kabinetu. Na druhou stranu nejeden mladší divák určitě ocení, že jeho vrstevníci na plátně konečně mluví tak, jak jim zobák narost. Jak sami říkají: nejsou drzí, ale upřímní. Babičky na Vorlův film asi beztak nepůjdou, a tak můžeme tuto upřímnost, v hlavním proudu českých filmů nezvyklou, přijmout jedině s povděkem.
Určitá režijní pokora byla zřejmě potřeba během spolupráce s některými postavami alternativní kulturní scény, které se na podobě filmu podílely významnou měrou. Hudbu si vzal na starosti rapper Witch a za autentický vhled do tvorby grafitti odpovídal writer Pasta Oner. Ani jeden z nich nebyl dle režisérových slov příliš nakloněn kompromisům, což, jak se zdá, filmu jedině prospělo.
Jak pochopíme již z úvodních záběrů, grafitti hraje v příběhu, který se pohybuje mezi interiéry jednoho pražského gymnázia a noční periferií, poměrně zásadní roli. Nikoliv jako téma celého filmu, ale jako součást života party studentů septimy a především pak kamarádů Petra (Tomáš Vorel jr.) a Michala (Jirka Mádl).
Petr, který hodiny strávené ve škole povětšinou jen mátožně přetrpí, případně se jich vůbec neúčastní, ožívá během nočních akcí, na kterých nápisy načrtnuté na ředitelských důtkách přenáší na šedé zdi velkoměsta a vagóny metra. Podnikatelský synek Michal, který je zvyklý, že ho otec vyseká z kdejakého průšvihu, ho postupně začne na těchto výpravách, které často končí honičkou s policajty, doprovázet. Petrova matka mezitím brečí u okna a upijí vodku z lednice, spolužačka Pavla si pálí zápěstí zapalovačem a svobodomyslný učitel Tomáš se snaží udržet mizející mládí. Každá z postav jako by tak trochu prchala, cosi hledala.
Komedie a tragikomedie se přirozeně mísí z dramatem, aniž bychom měli pocit nějakého chladného kalkulu a hry na city. Spíš to tak nějak skutečně bude, pokud se dokážeme dívat na život s humorem a zároveň nezavírat oči před stíny.
Vratislav Kadlec