Blatensko, opěvované básníky a spisovateli, tisíckrát zachycené v obrazech malířů. Kraj, jemuž ve své trilogii Země zamyšlená nádherným jazykem vyznal svou lásku český spisovatel Ladislav Stehlík. Kdo zavítá na jih Čech, pochopí, proč se pan doktor ztvárněný Rudolfem Hrušínským ve filmu Vesničko má, středisková při svých cestách stále kochal, a kochat se budete i vy, kteří jste známý snímek z českého venkova nikdy neviděli. Kraj vlídný a přívětivý, který nabízí sportovcům bohaté vyžití, milovníkům historie a památek nesčetné množství cílů, znaveným poutníkům možnost spočinout uprostřed přírody a jen tak si lenošit. Zamilovat se do tohoto rybníkatého kousku jižních Čech znamená získat lásku na celý život.
Centrem Blatenska je Blatná a k Blatné neodmyslitelně patří blatenský zámek. Jeho charakteristickou bílou věž, odrážející se ve vodní hladině, zná snad každý Jihočech. A nemusí to být zrovna znalec historie. Blatenský zámek totiž patří k filmaři nejvyhledávanějším lokalitám a jako takový si zahrál v řadě filmů a pohádek. Šíleně smutná princezna, patřící k perlám české kinematografie, tu vznikla už před čtyřiceti lety, v roce 1967. O dva roky dříve tu filmaři natáčeli Bílou paní a v roce 2007 využila česká režisérka Jitka Němcová Blatnou a její okolí jako kulisu pohádky Křišťálek meč.
Ovšem zámek tu byl dlouho před vynálezem kinematografu. První zmínka o někdejším hradu pochází z roku 1235. Už dříve však stávala na kamenném ostrůvku uprostřed bažin dřevěná tvrz, později přestavěná na hrad. Nejslavnější období zámku je svázáno s rodem Lvů z Rožmitálu. Jaroslav Lev z Rožmitálu se dokonce stal švagrem krále Jiřího z Poděbrad a v čele diplomatické mise, jejímž prostřednictvím chtěl král Jiří v Evropě vytvořit mírovou unii, procestoval velký kus světa – aby se nakonec vrátil do Blatné, neboť v Blatné, málo platné, tam je krásně.
Město Blatná…
…a co zde stojí ve městě za vidění
Blatná nevyniká velkou rozlohou ani přílišnou architektonickou zajímavostí. Jako mnoho českých měst poznamenala i Blatnou necitlivá výstavba jíž se vyznačoval urbanismus období socialismu. Obchodní dům Labuť zasazený přímo do historického centra Blatné je toho smutným dokladem, stejně jako panelové sídliště stojící v těsném sousedství historicky cenných budov a viditelné téměř odkudkoliv. Přesto je Blatná příjemným místem k životu. Pro sousední obce ze širokého okolí plní mimo jiné funkci nákupního střediska – kromě řady drobných obchodů je zde možnost nakoupit ve dvou supremarketech poblíž výpadovky na Písek a Plzeň. Na svou nevelkou rozlohu je obdařena značným množstvím restaurací, kde je možné se dobře najíst za slušné ceny. Dobře tu prosperují tři vyhlášené cukrárny, oblíbené a vyhledávané nejen místními obyvateli, ale i návštěvníky města.
Z památek stojí v Blatné za vidění
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je považován za jednu z nejcennějších staveb pozdní gotiky u nás. V jeho areálu stojí také bývalá hřbitovní
Kaple sv. Michala. Nedaleko těchto objektů se tyčí uprostřed náměstí Míru
mariánský sloup se sochou Panny Marie s Ježíškem a s růžencem na půlměsíci (Immaculata). Za pozornost stojí také několik
empírových domů v jeho okolí a budova děkanství. Všimněte si také
Pomníku padlým z roku 1923 od Josefa Bílka.
Parostrojní lihovar stojící v samé blízkosti zámku, nechal původně František Hildprandt postavit jako cukrovar. Ten byl na lihovar přestavěn v roce 1885. Před druhou světovou válkou se v objektu vyrábělo blatenské pivo. V restituci byl lihovar vrácen rodině Hildprandtů a ta vrátila budovu původnímu účelu. Blatenské ovocné destiláty se těší velké oblibě.
Zámek Blatná
Prohlídková trasa, která byla před dlouholetým uzavřením zámku na konci šedesátých let situována do Rejtova paláce, se po znovuzpřístupnění zámku veřejnosti musela přesunout do jiného křídla - paláce Rozdražovského, neboť v Rejtově paláci stále probíhá rekonstrukce. Zámecké interiéry jsou zařízeny převážně rodovými sbírkami Hildprandtů. V tzv. Zelené světnici v hradní věži jsou zajímavé nástěnné malby – figurální výjevy v bohaté ornamentální výzdobě, znaky předních šlechtických rodin v Čechách. Prohlídka zahrnuje mimo jiné pracovnu Jana Evangelisty Purkyně, lovecký salon, empírový salon, rodinnou galerii a soukromou sbírku z Etiopie.
Zámecký park
Zámecký park s rozlohou 42ha patří k nejpůvabnějším místům Blatné. Veřejnosti je trvale přístupný, lidé si tudy zkracovali cestu přes město už za časů Ferdinanda Hildtprandta, tchána současné majitelky, paní Kornélie. Původní oboru nechal začátkem 19. století upravit v přední části ve stylu anglického parku František Hildprandt. Zádní část parku byla uchována v původní podobě se sejpy dávných rýžovišť zlata porostlými letitými stromy. Celý park je protkán potůčky, mostky a cestičkami s nádhernými alejemi. V roce 1810 současně s výstavbou nové silnice nechal baron František vybudovat v jihozápadní části parku uměle vytvořené návrší se skalami a v něm pak vytvořit jeskyně propojené kamennými chodbami. V dobách napoleonských válek poskytla tato úprava parku práci a výdělek tehdejším obyvatelům panství. V parku bývala také oranžérie, divadlo, švýcarský dům, myslivna a střelnice, ale tyto stavby už patří minulosti. Dnes zůstal v parku jen empírový dům, kde dnes žije rodina Hildprantů. Oblíbenou atrakcí zámeckého parku je početné stádo daňků skvrnitých, kteří se zde volně popásají a jsou velmi krotcí. Ozdobou parku je množství věkovitých dubů, z nichž už bohužel mnoho podlehlo zubu času. Park přišel i o největší památný dub královny Johanky, pod kterým prý ráda sedávala a kde se setkala se svým budoucím manželem, králem Jiřím z Poděbrad, sestra pana Lva ze zdejšího hradu. Přes osm set let starý a třicet metrů vysoký strom, jenž měl v průměru sto osmdesát centimetrů definitivně padl v osmdesátých letech.
Tvrz v Buzicích
Najít středověkou tvrz v Buzicích (4 km od Blatné) vyžaduje trochu námahy. V létě je téměř dokonale skrytá listnatými stromy na nízkém skalnatém ostrohu z jedné strany obtékaném říčkou Lomnicí a z druhé strany sousedící s rozlehlým rybníkem Řítovíz. Původní tvrz, o níž existují zmínky už z roku 1348, byla v 17. století přeměněna v sýpku. Přesto si zachovala vzhled středověkého hradu a rozhodně stojí okolojdoucímu či jedoucímu výletníkovi za zastavení. Buzice založil staročeský vladycký rod Buziců, z nichž se později vyčlenili páni z Rožmitálu, Šelmberka, Valdeka a Hazmburka. Koncem patnáctého století byly Buzice prodány k Blatné a tvrz je dosud majetkem rodiny Hildprandtů. Pokud se vydáte do Buzic, určitě vám stojí za to navštívit i nedaleké Buzičky, vzdálené jen pár set metrů. V lese Buzíčku, asi dva kilometry východně od Buzic, najde pozorný poutník lovecký zámeček Jůžov, postavený v roce 1902 Hildprandty pro paní Jůžu. Vypravit se sem dá i na kole, ovšem lesní cesta vyžaduje alespoň mírně zdatné cyklisty – občas je nutné s kola sesednout a tlačit ho nebo poponést.
Kostel v Paštikách
Vesnice Paštiky, vzdálená dva kilometry od Blatné, má pouhých třináct popisných čísel, věhlas jí ovšem přinesl místní kostel svatého Jana Křtitele, který tvoří její nepřehlédnutelnou dominantu. Cibulovitá věž paštického kostela je vidět z širokého okolí. Kostel, který je jednou z nejhezčích památek Blatenska, byl postaven v roce 1753 podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Ten na jeho stavbu osobně bedlivě dohlížel – Paštiky navštívil během stavebních prací celkem pětkrát. Kostel obklopuje hřbitov, do něhož vedou tři brány. Brána na východní straně, na vysoké terase přímo proti kostelu, je ozdobena kamennými lebkami. Odtud místní rčení adresované hubenému člověku, že vypadá jak paštická smrt. Poblíž kostela stojí rovněž podle Dienzehoferových plánů postavená hřbitovní kaple, pod níž je krypta. Od roku 1846 slouží kaple s kryptou jako rodinná hrobka Hildprandtů. Paštický kostel je jednou z posledních staveb Kiliána Ignáce Dienzhofera a je považován za jednu z nejhodnotnějších.
Viklan v Kadově
Jméno obce Kadov nedaleko Blatné se skloňuje poměrně často v souvislosti s nejznámějším viklanem v Čechách. Třicet tun těžký oblý kámen ve tvaru čočky spočívá jen nepatrnou plochou na jiném velkém kameni. Přes svou obrovskou hmotnost, obvod jedenácti metrů a výšku půl druhého metru se při pouhém doteku ruky viklal. Koncem devatenáctého století byl z původního lůžka násilně vysunut a až zásluhou několika nadšenců pod vedením ing. Pavla Pavla pomocí důmyslného systému dřevěných pák a sochorů byl v roce 1983 znovu usazen na své původní místo. Viklan však neznámí vandalové znovu vysunuli z podloží a bylo nutné složité usazení znovu opakovat. Naposledy v roce 2003. Vznik viklanů se vysvětluje postupným zvětráváním horniny, kdy méně odolné partie rychleji podléhají geologickým vlivům. Kadovský viklan, který byl prohlášen za chráněný přírodní výtvor, patří k největším a nejzachovalejším v Čechách. Místo bylo odnepaměti považováno za pravěké obětiště a váže se k němu i řada pověstí.
Z Blatné byste do Kadova došli po vyznačené turistické trase a kolem viklanu vede do nedalekého Vrbna naučná stezka. Jižně od místa leží přírodní rezervace Velká Kuš, která se rozprostírá na břehu stejnojmenného rybníka. V Kadově se křižuje několik cyklistických stezek, takže je možné navštívit viklan i na kole. Pešky je možné sem dojít i od železniční zastávky ve Tchořovicích.
Rybníky
Bez rybníků by nebyly jižní Čechy tím, čím jsou. Zrcadlí se v krajině v nebývalé míře a jejich hladiny jsou věrným obrazem každého dne. Ať už se v nich odráží modrým nebem bez mraků či ocelovou šedí deštivé oblohy.
Největším rybníkem ve lnářsko- blatenské oblasti je Labuť, jehož plocha je 109 ha. Tři a půl kilometru dlouhá a sedm set metrů široká vodní plocha, v níž se zrcadlí okolní příroda, nabízí úchvatný a rozmanitý pohled. V jeho rákosnatém chobotu leží vesnice názvem věrná svému místu – Chobot. Na opačném konci rybníka, pouhých sedm kilometrů od Blatné, leží Myštice. Příjemným zpestřením výletu do Myštic je stará zájezdní patrová hospoda s velkou síní a letopočty významných návštěv. Má klenutý gotický sklep a do mázhausu v prvním patře vede široké fošnové schodiště. Uvnitř je vyzdobena řadou loveckých trofejí převážně úlovků Ferdinanda Hildptandta. Hospoda i rybník Labuť patří k blatenskému panství a jsou ve vlastnictví rodiny Hildprandtů. Procházka nebo projížďka na kole po břehu Labutě, ať už z Chobota do Myštic nebo nazpátek, je příjemná a lze si ji zpestřit koupelí v rybníce.
První rybníky vznikaly na Blatensku už ve 14. století a jejich důmyslnou soustavu budoval i Jakub Krčín z Jelčan. Místní jim dávali poetická jména: Topič, Kuš, Kaneček, Pustý, Pýcha, Závist, Bahýnko, Divák, Pálenec.... Mnohé z nich v parném létě skýtají příjemné osvěžení, řada z nich je domovem proslulého blatenského kapra.
Památné stromy
Snad nejznámějším památným stromem Blatenska je Ženatý dub, který stojí na rozcestí silnic do Újezda a Chobotu necelých pět kilometrů od Blatné. Jeho stáří se odhaduje na čtyři sta let. Ženatý se mu podle jednoho vysvětlení říká proto, že v jeho blízkosti stálo několik vysokých smrků, s nimiž byl dub „ženatý“. Jiný výklad říká, že na památku jakési významné svatby tu byl za ženicha zasazen dub a za nevěstu lípa. Ta původní už podlehla zubu času i nepřízni přírodních živlů. Před pár desítkami let však starý dub dostal nevěstu novou a tak v jeho blízkosti stojí Provdaná lípa. Místo leží poblíž rozmezí tří panství – lnářského, blatenského a drahenického. Když se tu prý kdysi sešli o podzimních honech šlechtici z jednotlivých panství, mohl sedět každý na své půdě.
Pokud vás zajímají staré stromy, jejich krása i příběhy, vězte, že na Blatensku jich najdete hodně. Následující výčet je jen zlomkem skutečného množství:
U kapličky v Čekanicích roste buk dr. Velenovského. V Březí před hospodou najdete zase Divadelní lípu. U kláštera ve Lnářích rostou nádherné augustiánské lípy. Před kostelem ve Lnářích najdete také Brandlovu lípu. Impozantní paštická lípa stojí přímo proti kostelu sv. Jana Křtitele v Paštikách. Hned v těsném sousedství je Diezenhoferova lípa a také lípa Jana Komana. Před hospodou v nedalekých Bezdědovicích roste bezdědovický dub. Nádhernou scenérii jihočeské krajiny dotváří dub samotář v poli mezi Skaličanami a Paštikami. Malebné zátiší tvoří také skupinka čtyř lip okolo Božích muk u Dobšic či dubová alej podél silnice mezi Blatnou a Bezdědovicemi na hrázi Podskalského rybníka.
