Historie

Rudolfova slévárna

Dlouhá, pustě vypadající budova, jež soudě dle letopočtu 1594 pod korunovaným R také v tomto roce byla vystavěna. Původně stál zde dům šlechetnému rytíři náležející, jenž byl pak v dobách husitských přestavěn. V 16. věku zde bylo pusté místo a poněkud hlouběji k hradební zdi skladiště pro hrubá děla, jež bylo později požárem stráveno. I císař Rudolf II. povolil peníze na stavbu novou, kde poté odlévány byly bronzové sochy Adriana de Vries a za války třicetileté veliké množství děl. Za vlády císaře Rudolfa II. byla zde alchymistická dílna, kde J.Kepler či Tycho de Brahe z pověření císaře snažili se najít způsob, jak vyrobit zlato, kámen mudrců či elixír života. Později byla budova přeměněna ve dvorní konírnu, když ale před branou u Prašného mostu vystavěny pěknější stáje, degradována někdejší císařská slévárna na kolnu. Hlavní chrám když počal se obnovovati, použito bylo tohoto domu za skladiště a později byla celá budova darována kapitule Svatovítské, později na tomto místě kanovnický dům vystavěn. Rekonstrukce v klasicistním stylu proběhla v roce 1816, však o sto let později sloužila budova opět na čas jako stáj. Novodobé podoby dočkala se v roce 1964 a později pak v roce 1990 ... dále pak využita a opravena až dnes.

Restaurant Vikárka

V těchto místech byly na samém počátku 14. století církevní instituce, později však za vlády Karla IV., který udělil vikářům právo na vaření piva, zde vikářský mok tekl proudem. Za válek husitských bylo vaření piva dočasně přerušeno, však velkého rozmachu dočkalo se za panování císaře Rudolfa II., který na Pražském hradě sídlil. Jeho dvůr oplýval španělskými grandy, kteří nešetřili a bohatě v místní krčmě utráceli, ale i obchody dobře uzavřené ve Vladislavském sále tu umělci ze všech končin světa zapíjeli...

Současnost

Celý komplex Vikárky prošel od podzimu 2005 rozsáhlou rekonstrukcí, na níž se významně podílelo velké množství nadaných a známých lidí. Stavební projekt připravil architektonický ateliér ing. arch. Ladislava Lábuse. Interiéry řešil ing. Jan Mayer, předseda Linhartovy nadace, ing.arch.Yvona Bělíková a ing. Tomáš Kuča, kteří společně realizovali řadu velmi zajímavých projektů nejen v Praze, ale i v zahraničí (rekonstrukce vily v ulici Jana Masaryka, restaurace Lary Fary, Restaurantu Victoria, Galerie NOD, divadla Labyrint, Staré měnírny, zámku Schlosswachbach, Dětské hematologie Motol atd.).

Citlivost a smysl pro původní prvky jsou jednou z věcí, které těmto architektům nechybí, čehož si můžete všimnout jak v Rudolfově slévárně (počin mužské části této trojice), tak v přízemí, které navrhla Yvona Bělíková. Prostor pro realizaci neváhali využít malíři, restaurátoři, dekoratéři a mnoho dalších zručných lidí, kteří právě s výše zmíněnými architekty spolupracují již řadu let.