ŠPÁLOVKA VZPOMÍNÁ NA BUDOUCNOST…

Že to není možné? Je. V Galerii Václava Špály si to ostatně můžete vyzkoušet sami. Od 16. ledna do 22. února zde proběhne výstava jménem Vzpomínky na budoucnost. Výstavní projekt dle slov kurátora Karla Císaře vychází z avantgardního umění, jehož posláním byla změna budoucnosti.
 

A jelikož je v současné době těžké budoucnost měnit, vzali autoři téma jakési proměny trochu z jiného konce – prostřednictvím současného moderního umění se navrátili do dob progresivní a novátorské avantgardy a obnovují to, co se pokoušela přinést sama avantgarda.
 

Samotná výstava vychází ze specifických institucionálních a prostorových podmínek galerie. Umělci, snažící se o nové uchopení modernity, se zde, v prostoru suterénu, přízemí a prvního patra, vyjádřili různými výrazovými prostředky – počínaje fotografiemi, přes filmovou projekci, instalace a konče prostorovou intervencí. A to velice svébytně.

Výstava prakticky začíná ještě před vstupem do samotné galerie. Její venkovní vizuální stránka mění kabát podle toho, jakou zrovna hostí výtvarnou přehlídku. U této příležitosti pro ni vyrobil nový vývěsní štít Florian Pumhösl a tím radikálně proměnil její identitu.


Mathias Poledna - Untitled

Jako první po vstupu do útrob Špálovky spatříte sochařský objekt Stavba č. II Dominika Langa, který podle knižní předlohy zrekonstruoval stavbu významného představitele českého konceptuálního a konstruktivního umění Stanislava Kolíbala. Svůj výtvor navíc umístil do prostorů, kde se Kolíbal poprvé představil v roce 1970. O připodobnění k tradičním klasickým muzeím se postaral Dominik Lang vytvořením falešného světlíku v přízemní chodbě, jenž imituje „opravdově“ přicházející denní světlo.
 

V přízemí je k vidění ještě dvojice černobílých fotografií Markéty Othové, která na odlišném pozadí zachytila stejné květinové zátiší a tak vedle sebe postavila – obrazně řečeno – pozitiv a negativ. Průchod osvětlen „denním“ světlem vás zavede do místnosti sestávající ze dvou vitrín, jež - opět ústy Karla Císaře - mají kriticky ukázat organizační moc muzea či archivu. Mathias Poledna v nich vystavil obaly LP desek nahrávací společnosti Folkways Records & Service Co, která od roku 1948 do 1986 vydávala autentické nahrávky etnické hudby.
 

Když podle plánku sejdete do suterénu galerie, ve volném prostoru dvou místností vás do očí může uhodit jedině fotografie pohozeného ručníku Markéty Othová, jež svou výjimečnou barevností působí trojrozměrně. Pozoruhodným dílem je skleněná deska, kterou Dominik Lang zahradil vstup do vedlejší místnosti. V jejím odrazu se totiž zrcadlí protější tmavá chodbička ve výsledku simulující jakýsi vstup do zakázané minulosti.
 

V horním patře máte pak možnost zhlédnout Pumhöslovy nástěnné kresby a 16mm film, kde jsou transformovány vzory pro kimona od jednoho z prvních mistrů textilního umění konce 17. století Taka Hirutsakiho.
 

Pokud se rozhodnete tuto výstavu navštívit, nezapomeňte si u pokladny vzít plánek galerie, který ukrývá popisky jednotlivých děl. Dále radím navštívit výstavu ve dnech 22. 1. a 19. 2., kdy vždy od 16:00 proběhne komentovaná prohlídka za doprovodu kurátora. Mnohé věci, které nemusí být zcela jasné a k jejichž vysvětlení vám nedopomohl ani můj malý průvodce, budou osvětleny právě v těchto dnech…
 

Více se o výstavě dozvíte zde


Dominik Lang, Stanislav Kolíbal - Stavba č. II


Dominik Lang - Velké sklo, Markéta Othová - bez názvu


Markéta Othová - bez názvu


Markéta Othová - bez názvu


Dominik Lang - Denní světlo


Dominik Lang - Velké sklo

Příjemné zavzpomínání přeji!

Alžběta Jílková