|
|
08/10/08 KŘUP, KŘUP, ZAKOUSNU SE TI DO KRKU. TEN KLUK NEDÝCHÁ! ÚÍ, ÚÍ, ÚÍ. KŘUP…
Svět je kruté místo plné sobeckých lidí, kteří neberou ohled na druhé. Zmizel člen rodiny? Nevadí, však on se přece někde objeví, ne? Kdo nese vinu na jeho zmizení? Společnost prostřednictvím sobectví. Je lepší v tomhle světě přijmout hodnoty okolního světa, nebo zemřít? A kdo je v tom případě vrah? Může to být každý. Třeba Turista. Jak dokazuje nová premiéra v divadle DISK. Nejbližší nevyprodaná repríza 16.12. od 19.30.
Dvě „šťastné“ rodinky, sociální pracovnice nacvičující s trojicí mentálně postižených chovanců Perníkovou chaloupku a majitel kempu, který se ani na krok nehne od své pušky a jedno mrtvé dítě – prostě a jednoduše takový normální kemp poblíž Waterloo. Jak zemřel Oli, čí je to vina? Postupné odhalování viníka odhaluje také povrchní masky, za které se všichni zúčastnění skrývají. Rodinka s dospívající dcerou trpí smrtí syna – matka vidí všude mimozemšťany, otec je tak normální, až je také blázen. Druhá rodina je složené z pětice dětí, přičemž každé má jiného otce… Matka je běhna, otec je „správný, ale zakomplexovaný chlap“, co věčně griluje, trojčata si hrají na indiány, starší syn je nervově labilní a neustále se počůrává, protože ho otec psychicky týrá, a nejstarší syn se za všechny stydí. Během pěti možných způsobů Oliho smrti se postupně odkrývá pravé já všech postav.
Absurdní existenciálně laděná moderní hra mladého německé dramatika Mariuse von Mayenburga se prostřednictvím studentů DAMU dostala poprvé na české jeviště a její devisou je v první řadě originalita podání. Nic není tak, jak se zdá a tomu také uzpůsobili celou scénu i herecké výkony. Zároveň tak odkrývají a umocňují absurditu děje (zvláště výstupy chovanců ústavu a vynervovaného Ralfa vtipně osvěžují děj).  Neustálé opakování stejných či obdobných scén posunutých zároveň určitým směrem dál – to vše vyvolává v divácích napětí, kam až se to dostane, jak to vše vyvrcholí a skončí. Kdo tedy může za Oliho smrt? Detektivní zápletka dává velký prostor fantazii. Zdánlivě poklidné odpoledne v kempu tak skrývá ve velké koncentraci všechny problémy současné moderní civilizace.
Konec samotný bohužel ale nějak vyznívá do ztracena: v libretu chybí to správné vyvrcholení a uspokojení odpovídající očekávanému natahování… Nabízejí se tak dvě možnosti – Mayenburg se natolik vyčerpal proplétáním všech osudů a kontrastů mezi postavami, že se do toho zamotal a nevěděl, jak to ukončil (a vybral si téměř školácké zakončení) nebo neuspokojení publika, které je natahované dvě a půl hodiny trvajícím dějem, který zdánlivě někam směřuje, bylo hlavním cílem. Těžko říct, co z toho bude pravdou. Jisté ale je, že kýžené a zamýšlené tragikomičnosti a pocitu opovržení povrchními, přetvařujícími se postavami se u diváků dostavuje. S hlavním posláním díla si tedy studenti činohry, dramaturgie a režie poradili se ctí.
Hana Rojková (redaktorka deníku 24 HODIN)
|
|
