25/04/08

MÁME HO! TYRANA!

Hra, do které si každý může promítnout svého tyrana. Tak vidí Staré režiséry jejich autor Jan Vedral. Drama, které se pokouší analyzovat svědomí společnosti zatížené totalitním systémem a zároveň odhalit důsledky mediálního obrazu světa, uvedla v březnu nejmenší scéna Národního Divadla, podkrovní divadélko Kolowrat.

Tři režiséři a jeden sochař, kterým je dohromady rovných 381 let. Všichni na kolečkových židlích. Generál, dva poručíci a jeden diktátor. Takové je obsazení Vedralových Starých režisérů. Zdánlivě nesourodá skupina. Několik bohémů, vojenských hodnostářů a politik. Těchto sedm osob poslouží dramatikovi k tomu, aby se pokusil načrtnout soudobý obraz (nejen) české společnosti. 



Staří režiséři – We Got Him! (Jan Bidlas, Oldřich Vlček, Lucie Žáčková)

Začněme rovnou od pointy. Komunistická minulost a otisk nacismu v paměti našich prarodičů vyváří specifické klima současné české společnosti. Nejde jen o osobní zkušenost, ale o celkový obraz, který v nás přetrvává a zásadním způsobem ovlivňuje naše myšlení a vnímaní skutečnosti. Velký podíl na tom, jak tento obraz vznikal, mají média. 



Staří režiséři – We Got Him! (Lucie Žáčková, Jan Hartl, Jan Bidlas)

Není to téma dnes příliš populární a dá se při jeho zpracování upadnout do lecjakého klišé. Tomu se Jan Vedral brání jednak pěkně hutným textem, velmi sevřenou strukturou dialogů i monologů a zajímavou zápletkou, která je tak trochu sci-fi. 



Staří režiséři – We Got Him! (Oldřich Vlček, Martin Finger)

Čtyři vetché prorežimní „umělce“ drží kdesi na vojenské základně. Zpočátku není jasné, za jakým účelem tu ty živořící exempláře uchovávají, ale to se divákovi hned po sérii osobních odhalení z jejich minulosti, objasní. Byli sem převezeni, aby dostali druhou šanci.

Svojí prací se podíleli na legitimizaci systému (ať už nacistického nebo komunistického). Spíš než z přesvědčení se z prostého prospěchářství krčili před mocí a sloužili její naraci svými filmy. Teď byl ale zajat poslední diktátor a je potřeba zinscenovat jeho pád tak, aby už nikdy nikoho nenapadlo jej napodobovat. Každý z oněch čtyř má možnost navrhnout a natočit svou verzi tyranova ponížení a tím splatit svůj dluh manipulované skutečnosti.

Hry Jana Vedrala bývají srovnávány s německou dramatikou. Potom, co jsem Staré režiséry viděla, mě jedno srovnání napadlo. A to ze dvou důvodů. Jednak mají obě hry stejné vyústění a jednak v obou hraje Martin Finger. V lednu v Divadle Komedie uvedli další kousek německého enfant terrible Wernera Schwaba Nadváha, nedůležité: neforemnost. Jeho kritika společnosti jde na dřeň a autor si při ní rozhodně nebere servítky. Člověku se přitom až svírá žaludek. Ve srovnání se Schwabovou břitvou ale Vedralovo drama vyznívá jen jako polechtání. Nikoli kvůli hereckým výkonům ani inscenaci celkově. Chtělo by to přiostřit hrany hutného textu, aby divák zapomněl, že je jen na divadle. 

Termíny představení: dnes 25.4. od 19hod, dále 8. a 25.5. od 19hod, Divadlo Kolowrat

Informace o představení naleznete zde



Staří režiséři – We Got Him!



Staří režiséři – We Got Him! (Johanna Tesařová)



Staří režiséři – We Got Him! (Eva Salzmannová, Jan Bidlas, Oldřich Vlček)

Napsala: Kateřina Lánská

Foto: Hana Smejkalová