VLOČKY ZE SNĚHOVÉHO DORTU

Dopravní nehoda. Ke zvratu lidských osudů stačí jen jedna chyba. V britsko-kanadském filmu Snow Cake (Sněhový dort) hraje právě havárie zásadní roli, která děj nasměruje do zasněžené kanadské vesničky Wawa. U nás málo známý režisér Marc Evans si vybral scénář se silným příběhem debutantky Angely Pell.Vznikl rozhodně zajímavý a uvěřitelný film s kvalitními hereckými výkony.

 

Viviene (Emily Hampshire) je mladá a plná energie. Chce se stát spisovatelkou a tak na cestách stopuje, aby od lidí posbírala ty nejlepší příběhy do svých knih. Když přemluví Alexe (Alan Rickman), aby ji vzal autem do Wawy, netuší ještě, že to bude její poslední cesta. Alex se po havárii rozhodne vyhledat Vivieninu matku a omluvit se jí, protože se nemůže zbavit pocitu viny.

 

Rychlý úvod nastartuje dojemný příběh o vyrovnání se s osudem a hlavně o zvláštním životě s poruchou zvanou autismus. Autistkou je Vivienina matka Linda (Sigourney Weaver) a pro Alexe zpočátku není vůbec lehké najít s ní společnou řeč. Má typické znaky autistů: žije ve svém vlastním světě, je až úzkostlivě pořádkumilovná a především nedokáže normálně vyjadřovat emoce. Jakoby se omlouvá, když říká: „Já nevím, co budu cítit za půl hodiny, já vím jenom, co cítím teď.“ Jenže Alex to těžko chápe. Sám se ještě nevyrovnal se svojí ne zrovna růžovou minulostí a teď má další výčitky kvůli Viviene. Aby se z toho nezbláznil, začne Lindě pomáhat zařizovat pohřeb. Pomalu mezi nimi vzniká zvláštní pouto.

 

Alexovi chce minulost v očích přečíst přitažlivá sousedka Maggie, která se na několik dnů stane jeho milenkou a vrátí mu ztracený „elán“. Vztah s Maggie ale není pro děj tak důležitý jako tvořící se přátelství s Lindou. Za srdce zatahá scéna, kdy si společně hrají. Při scrables Linda používá vymyšlená slova a k nim vypráví úžasné příběhy a nelíbí se jí, jak hraje Alex, který na nic zajímavého nemůže přijít. Jejich vzniklý vztah lze nazvat porozuměním – ke konci filmu se už Alex neostýchá a klidně si s Lindou zaskáče na trampolíně.

 

Alan Rickman je ve své roli trochu tajemný a záludný, ale minulost napsanou na čele mu věřit lze. Pokud se ovšem oprostíte od jeho známé role Severuse Snapea z Harryho Pottera. Ten nejlepší výkon ovšem předvedla Sigourney Weaver. Skutečné těkavé pohledy, když si prohlíží barevné svítící vločky. Světlo v očích a nepřítomný výraz přitom, když se převaluje ve sněhu, cpe si pusu sněhem, směje se a ptá se Alexe: „Už jsi někdy zažil orgasmus?“ je jen málo ze zároveň dobře napsané a dobře zahrané role. Carrie-Anne Moss je zase atraktivní a dobře předvádí svádění Alexe, ale tím její vedlejší role končí.

 

Sněhové vločky, kterými je protkán celý snímek, mohou mít symbolický charakter. Tak jako každá vločka je unikát a nenajdeme dvě stejné, jsou jedinečné i okamžiky, které prožíváme.

Ať je zažíváme „normálně“ nebo „autisticky“ jako Linda. Příběh filmu má hloubku a je lehce uvěřitelný. Scenáristka Angela Pell totiž o autismu neslyšela jen z dálky – sama má dítě postižené touto chorobou. Sněhový dort vás trochu zastudí, mírně se rozehřeje a vryje se pod kůži.

 

Místa a časy projekce naleznete zde

 

Tereza Mácová