02/05/08

SNĚHOVÁ KRÁLOVNA SYPE STŘÍPKY ZRCADLA DO OČÍ VE STAVOVSKÉM DIVADLE

"V dětství jsem slyšela Sněhovou královnu v rozhlasovém zpracování a dodnes si pamatuji velikou úzkost, která na mě padala, když Gerda volala Káji, Káji…“ svěřila se Iva Janžurová na tiskové konferenci k inscenaci Sněhová královna. Úzkost na prknech Stavovského divadla zůstala jen v minimální podobě a byla doplněna o rozvernost a hravost.

Pohádka o síle lásky a odhodlání bojovat proti zlu neztratila ani po desítkách let nic na aktuálnosti. Navíc, známá pohádka Hanse Christiana Andersena může činohře Národního divadla přivést novou generaci nejmladších diváků. Výběr hry byl tedy víc než zdařilý, stejně jako obsazení hlavních postav. Iva Janžurová ve své babičkovské čtyřroli exceluje a přitom zachovává osobitost každé z postav, stejně jako Vladimír Javorský a jeho tři role. Kateřina Holánová (Gerda) a Miluše Šplechtová (Sněhová královna) sice hrají každá „jen“ jednu roli, ale přesto naprosto hodnověrně, jedna dojímá naprostou citovou odevzdaností a druhá zase děsí chladností. 



Sněhová královna (Miluše Šplechtová, Vojtěch Dyk)

Už samo obsazení herců do několika rolí by mělo odkazovat k tomu, že Sněhová královna se nebere na scéně Stavovského divadla tak úplně vážně. Příběh zůstává stejně dojemným a srdceryvným putováním s posláním za každou cenu najít a osvobodit lásku, ale zbytek je rukou režisérky Zoji Mikotové a dramaturgyně Ivy Klestilové servírován v moderním duchu plném nadhledu, ironie a současného pohledu. Ve finále tak sledujeme zvláštní směsici několika stylů – ať již výrazný poetismus hraničící s patosem, hovorové dialogy či výrazy spadající do jednadvacátého století. Zejména ve scéně s mluvícím Havranem (nejnovější stálý člen činohry ND Vojtěch Dyk, který ztvárňuje i dospělého Káje) divák dostane přímý zásah moderního slovníku. Přesto ale tento výlet do budoucnosti nijak nezaráží a působí velmi uvolněně a vtipně. 



Sněhová královna (Iva Janžurová, Kateřina Holánová)

Iva Janžurová nás v různých rolích provází celým příběhem. Začíná jako babička a postupně se promění v Květinovou babičku, Loupežnici a Finku. Zatímco v babičce (jako vystřižené od Boženy Němcové) a ve Fince nemá moc prostoru, ve zbývajících dvou roztomilých rolích si skvěle užívá. V roli rozverné květinové babičky, co květinovým fénem vymetá z Gerdiny hlavy vzpomínky na Káje, trousí takové narážky („čím víc s tímhle strojem strávíš, tím víc budeš mít v hlavě prázdno“), nad kterými by pan Andersen zřejmě kroutil hlavou. Ale příjemně tím odlehčuje atmosféru – stejně jako když na scénu vstupuje jako Loupežnice s velkýma ušima. („Vypadáme jako opokrysy,“ popisovala Janžurová PragueOutu).

Sněhová královna (Miluše Šplechtová)

Výprava Evy Rácové ve tvaru obřího pětiramenného kaleidoskopu působí již na první pohled chladně, přesto si uchovává mystické kouzlo, podporované zejména působivou hudbou a projekcí abstraktních výjevů z krásnohledu – nejčastěji připomínajícími sněhovou vločku. Přestože zadní scéna zůstává téměř neměnná (stále promítání) po celou dobu, nelze říct, že by se okoukala, diváky si svým mystickým nábojem podmaňuje celou dobu.

Národní divadlo si vybralo zajímavou látku k dramatizaci a „popralo“ se s ní celkem obstojně. Zmizela z ní Andersenova tíseň a přesto hlavní myšlenka a zajímavá poetika zůstala zachována. Sněhová královna je také českým příkladem toho, jak vlastně žádná pohádka ve své původní podobě nemůže před současnými českými diváky obstát. Volí se moderní pojetí a osvěžení, které by klasický příběh přiblížily současnosti. Zatímco někde je to jako pěst na oko, Mikotové a Klestilové se to povedlo docela zdařile.

Psáno z 1. premiéry 24. dubna 2008. 

Termíny a další informace o představení naleznete zde



Sněhová královna (Iva Janžurová) 



Sněhová královna (Kateřina Holánová) 



Sněhová královna (Dyk a Holánová) 

Hanka Rojková

Foto: Hana Smejkalová