|
|
15/01/08 KDYŽ SI PEJSKAŘI HRAJÍ NA PEJSKY
Psí pohyby a čůrání nacvičovali prý řadu dní. A výsledek? Uprostřed Malé scény Divadla Minor, se na bílém, chlupatém a evidentně měkoučkém koberci rozvaluje, skotačí i vážně diskutuje pět roztomilých psích kamarádů. Jak to vypadá, když se pejskaři vtělí ve své miláčky? No, je to rozhodně Psina. V Minoru 18. a 25. března.
Představení Psina, které se hraje v intimním prostředí Malé scény, vznikalo jako řízená improvizace. Někteří z herců zašli dokonce tak daleko, že si jako předlohu své psí postavy zvolili vlastního psího mazlíčka. Je to teda povedená partička. Namyšlený čau-čau, kterému v žilách údajně koluje modrá krev, rozverné štěňátko Anuška, perfektně vycvičená, hrdá a pružná dalmatinka, životem zkoušená, dobrácká Borůvka a neohrožený, svobodymilovný podvraťáček. Přistihnete se, že byste je nejradši podrbali za uchem.
Setkávají se za nejrůznějších okolností. Někdo se ztratil, jiný utekl před údajnou neláskou svých páníčků, někdo se z vlastního rozhodnutí jen tak potuluje. Přestože je představení původně hravou improvizací, pozornému divákovi neunikne nápadná inspirace Trnkovou Zahradou, ve které se psi z širokého okolí jednou za čas scházejí, aby popili psí víno a podiskutovali o životě. I z Minoru si tak odnesete několik zajímavých postřehů z psího života.
Není neobvyklé, že si dlouholetí pejskaři projevy svých čtyřnohých kamarádů polidšťují a psychologizují. Já to dělám taky. Už proto se na zdánlivě pouze dětské představení nemusíte bát přijít spolu se svými dětmi, i když ti nejmenší mohou na obrovské huňáče reagovat pláčem, tak působí pětice mírumilovných hafanů autenticky. Dobře odpozorované pohyby doplňují opravdu vydařené kostýmy Dagmar Urbánkové. A moc pěkná je i hudba a písničky, které naspal David Hrabáč. Pokud se na představení do Minoru vydáte, rozhodně nebudete litovat.
Kateřina Lánská
|
|
