26/09/09

NA OKOŘ JE CESTA JAKO ŽÁDNÁ ZE STA…

… roubená je stromama. Zkusili jste si ji vůbec někdy projet na kole? Pokud ne, můžete se na Okoř vydat s námi. Zvládne to opravdu každý. Celá trasa měří zhruba 30 kilometrů. A navíc hned několik ústupových cest, což se v zkracujících se podzimních dnech může velice hodit.

Na start naší pouti se pohodlně dopravíte metrem. Vystoupíte buď na Nádraží Holešovice, dojedete na Výstaviště a spustíte se Stromovkou, nebo můžete dojet na Dejvickou a sjet z mírného kopečka do Podbaby. Třída Jugoslávských partyzánů je sice poněkud rušná, ale dostatečně široká. Ve směru do města už je navíc vybavená cyklopruhem, snad se brzy dočkáme i ve směru z Prahy.

Předpokládejme, že Divokou Šárku už někdy projel každý, a proto tentokrát zkusíme jinou a trochu kratší cestu. Začátek je stejný: V Podbabě pojedeme železniční trať a dáme si pozor, aby nás nevcucla hospoda Na Břetislavce, známá to cyklistická osvěžovna před vjezdem do Šáreckého údolí.

U zastávky Na Korku budeme dnes poprvé ignorovat cyklistické značení a zahneme doprava po červené značce k Dubovému mlýnu. Podél Nebušického potoka podjedeme silnici na Horoměřice a dále pokračujeme po žluté až na kraj Nebušic. Z jednosměrky si nic neděláme, moc aut tady nejezdí a navíc za chvíli znovu odbočíme do lesa. Zprava mineme hřbitov a vynoříme se na opačném konci Nebušic. Nic naplat, tady se prostě asfaltu nevyhneme. Přes frekventovanou křižovatku u svatého Václava dojedeme až na Přední Kopaninu.

Zdatnější cyklisté se mohou vydat po žluté značce doprava krajem lesa a dát si krásný kamenitý sjezd od svaté Juliány, méně odvážní odbočí podél potoka směrem na Preláty. Setkáme se kousek od hájovny na červené značce. Po ní pokračujeme do Tuchoměřic. Značka tu sice nesmyslně zahýbá doprava, my se ale dáme doleva. Jednak je to kratší a druhak se nám místo pohledu na rozestavěné satelitní domky ukáže v plné kráse dominanta obce - tuchoměřický zámek. Renesanční stavba sloužila většinu svých dějin jako klášter a nejinak je tomu i dnes.

Hrad Okoř kupodivu nestojí na kopci, ale v údolí

Stále se držíme červené značky, kterou už dnes nepustíme. Za vesnicí zahneme doleva kolem motokrosového hřiště a přes železniční přejezd. Jedeme teď vlastně v protisměru cyklistické Pražské padesátky, takže kromě turistických značek se můžeme orientovat i podle zbytků značení trati. Když máme štěstí na počasí, z vršku nad Pazdernou se nám otevře krásný výhled na České Středohoří. A v popředí už uvidíme hlásku hradu Okoř. Hurá na něj!

Malé Číčovice prosvištíme rychlostí blesku a podél potoka pokračujeme až ke středobodu naší výpravy. Mimochodem, cesta vedoucí k Okoři je skutečně lemována stromy. Dospělé vstupné do zříceniny činí 75,- Kč, zlevněné 55,- Kč a celá rodinka to má za 220. Hrad je bohužel od října otevřený jen o víkendech. Ne tak restaurace Dělová bašta, která vítá návštěvníky celoročně každý den. Kromě prohlídky tedy můžeme doplnit i kalorie. A to nejen v restauraci, občerstvení nabízí i místní cukrárna.

Kolonku Okoř máme tedy proškrtnutou, ale co teď? Můžeme se samozřejmě vrátit po stejné trase, případně ji trochu obměnit cestou přes Padesátník a Divokou Šárku. To ale není nejlepší nápad, neboť výhledy v protisměru na hangáry a letiště jsou poněkud frustrující.

Velká věž hradu se zřítila na přelomu 18. a 19. století

Pokud nás opravdu tlačí čas, vyplatí se vydat po modré značce do Statenic a odtud údolím Únětického potoka. Trasa je to malebná a cestou navíc potkáme rovnou dvě pamětihodné vesnice. Jednou z nich jsou Únětice - obec proslulá nejen pohřebištěm z doby bronzové, ale také kulturním občanským sdružením Kravín. Ale ještě předtím nás čeká osada Černý vůl, kterou tak proslavil Jan Werich ve své pohádce o Lakomé Barce.

Pohled na nádvoří roztockého zámku je vskutku zajímavý

Výlet můžeme zakončit prohlídkou zámku v Roztokách a domů se vrátit buď po silnici, nebo vlakem. Má to ale cenu? Vždyť jsme se konečně dostali z dosahu velkoměsta. Zkusme tedy raději pokračovat po červené značce podél Zákolanského potoka. Šlapání je to příjemné, jedeme téměř výhradně po lesních a polních cestách a cestou uvidíme ještě několik pamětihodností.

Jedinou nástrahou na cestě podél Zákolanského potoka jsou úzké lávky

Tedy vzhůru dolů podél potoka! Za železničním viaduktem u Nového Mlýna si dáme pozor, abychom správně zabočili doleva a měli železniční trať po levé ruce. Dojedeme do Kovár a čeká nás poslední prudký kopec – po prašné cestě na Budeč. Nenápadný kopec ukrývá pozůstatky starobylého přemyslovského hradiště a na první pohled obyčejný kostelík je ve skutečnosti nejstarší zachovanou stavbou u nás. Rotundu svatých Petra a Pavla nechal kníže Spytihněv postavit už na konci 9. století. Kostel funguje dodnes, každou poslední sobotu v měsíci v 10:30 se zde konají mše.

Zamáváme Přemyslovcům, před námi je další kapitola z historie. Nejprve se před námi otevře krásný výhled na vesnici Zákolany. Ale ještě impozantnější výjev se nám nabídne ve chvíli, kdy sjedeme na náves. Socha Antonína Zápotockého! Možná právě odtud pozoroval nejslavnější místní rodák rudou záři nad Kladnem. Pomník stojí v parku přímo naproti prezidentova rodného domu. Jmenovka na soklu bohužel chybí a zákolanská radnice dokonce zvažuje revitalizaci parčíku. Doufejme, že to dělnický taťka neodnese, byla by ho škoda.

Blížíme se k cíli. Držíme se červené značky, železniční trati a potoka. Po pěkných hliněných cestách dojedeme přes Otvovice až do Kralup. Tedy přesněji do Minic. Po krátkém úseku po hlavní cestě kolem kostela zahneme do parčíku a městem dojedeme až k hlavnímu kralupskému nádraží. Megalomanská stavba uprostřed 18tisícového města také stojí za prohlídku. Náš výlet je u konce. Vlaky na Masarykovo nádraží jezdí každou hodinu, někdy i po půlhodině. Ale pokud by to někomu pořád nestačilo, pořád se může vrátit na kole. Třeba po červené značce po pravém břehu Vltavy…

Více informací o hradu naleznete zde.

Jirka Krejčík