|
|
16/01/07 OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLESnil o tom, že bude mít hotel, na kontě miliony a doma svoji Lízu. A protože měl štěstí v neštěstí a přičinlivost pikolíka, všeho dosáhl, a pak to všechno ztratil. Líza skončila pod hořícím trámem a hlavu už nenašel. Ale on měl řád od habešského císaře, měl sen o tom, že bude milionář a bude si moct dovolit i ty nejdražší slečny, a vyskládat jim na břicho ornamenty z růží a bankovek a tak dál naplňoval svoji pikolickou touhu, a když pak všechno měl, tak mu to sebrali. A zůstala mu jen děravá chalupa a do ní vešel koník a za ním koza, kočka vyskočila na cín pultu u kamen, a on se cítil poctěn. On to byl, kdo obsluhoval habešského císaře a dostal vyznamenání a to mu dalo sílu napsal tenhle příběh…jak neuvěřitelné se stalo skutkem. Tolik v kostce Bohumil Hrabal. Teď něco k filmu. Hrabalovy texty jsou pro film jako stvořené. Jsou plné vypointovaných historek, bizardních postav a obrazů barvitějších než skutečnost. Převést něco takového na film je ale mimořádně složitá záležitost. Třeba ta scéna s Jaruškou od Rajských. Hrabal v ní líčí, jak se slečna z domu utajených vášní postaví na obranu svého milého pikolíka, kterého v jednom kuse pohlavkují, a poleje se malinovkou. A pak jde prosluněnou ulicí, průhledná a lepkavá od fialové šťávy a vosy ji obletují jako vatu na špejli. Tu vůni malinovky a růže ňader prosakující mezi ornamenty letních šatiček, cítíte přes texty jakoby procházela kolem, jakoby začínalo léto. A teď si představte, že to máte nafilmovat. Každý režisér si s tím poradí po svém. Hypoteticky: u Formana bude mít scéna spád a moment, kdy Jaruška kráčí rozpálenou ulicí a pohupuje boky jak královna bouří, zrychlí divákům tep a uvězní je v letní extázi. U Svěráka bude vypointovaná, barevná a klasická. Jako v Obecné škole. Bude to mít šmrnc, ale nečekal bych nic jiného, než pohled na Jaruščino vzdalující se pozadí. A u Hřebejka a Kachyni by byl Jaruščin zadeček zformátován pro televizní krabici. Pánové prominou. O všech těchto jménech se v souvislosti s Hrabalovým králem mluvilo. Tahanice o autorská práva trvala více než deset let a vítězně z ní vešel Jiří Menzel. Tu scénu udělal po svém, hezky, malinovka z ní ale cítit není. Z Hrabalových textů převedl na plátno pět filmů, včetně Oskarových Ostře sledovaných vlaků a od jeho posledního filmu uplynulo dlouhých dvanáct let. S Menzelovým Králem se zákonitě pojila přehnaná očekávání, ale sám režisér k nim přistupuje s despektem. Odmítá např. filmu s rozpočtem 85 milionů přiznat označení velkofilm a stačí mu prý, že lidé „budou chodit do kina.“ Zní to stejně legračně, jako když malíř o svém chef-d'ouvre řekne, že bude spokojený, když budou lidé chodit do galerie. Jakoby se těch očekávání sám bál. Rozhodně má proč. Recenzentská pera jsou v Čechách víc než neslušná. Kdyby kritici dělali filmy, byla by jejich díla stejně upocená jako jsou jejich pera suverénně kritická. A Menzelův Král u nich samozřejmě nenašel ani špetku milosti. Přitom si to vůbec nezaslouží. Vedle Ostře sledovaných vlaků je myslím nejlepší Hrabalovou adaptací. Vystihuje náladu textu a těží ze všech klíčových scén. Patří k vrcholům Menzelovy tvorby a kdyby tenhle film vznikl v 60. letech způsobil by nadšený obdiv. Jenže od té doby se ve filmu leccos změnilo a diváci mají jiné nároky. Jiří Menzel se ale moc nezměnil, „jenom“ drží standart. Jeho poslední film mohl být skutečným králem a klidně mohl shrábnout dalšího Oskara. Podle mého jde ale o lepšího Saturnina. Samotný námět je ovšem tak silný, že z filmu dělá událost. S hlavním hrdinou si osvojíte milionářské sny malých pikolíků a na události jako byla druhá světová válka a odsun Němců, můžete získat zcela nový pohled. Hrabal totiž odmítl svého hrdinu mravně hodnotit a kolaborace a šplhounství získává v jeho textu zcela nový rozměr. Člověk je totiž může sledovat zevnitř a bez problémů se s tím mrňavým číšníkem ztotožní. Není příkladem prospěcháře, který se přizpůsobuje okolnostem, ale člověka, který realizuje svůj sen. Jako my všichni. Menzelovi se tenhle základní motiv podařilo přenést do filmu výtečně. Svoji ambici být služebníkem Hrabalovy poetiky splnil i u svého Krále. Kde se hraje: Palace Cinemas - Slovanský dům
|
|
