03/06/08

KRVÁCEJÍCÍ NĚMCOVÁ! A JEJÍ TĚŽKÝ ÚDĚL ŽENY-SPISOVATELKY

Božena Němcová patří bezesporu mezi nejvýznamnější autory, respektive autorky české literatury. Její díla zná každý Čech a nehraje roli, zda se k nim dostal dobrovolně nebo pod školním tlakem. Vzpomínám, jak jsem trpěla, když jsem si sama sobě masochisticky přikázala, že přelouskám Babičku až do poslední stránky! Ale jak to tak vypadá, sama Němcová si v životě také užila dost utrpení. A právě to ukazuje nový muzikál divadla TaFantastika. 

Němcová! se staví proti domácím muzikálům, na které je běžný český muzikálový divák zvyklý. Je mimořádně ponurý, temný a ukazuje víc utrpení, než je chvílemi snad i zdrávo. Celý děj poskládaný ze životních střípků spisovatelčina života se odvíjí retrospektivně. V principu to tedy znamená, že nás na temné scéně osvětlené jen přirozeným světlem několika málo svíček přivítá šedivá, nemocná a ztrhaná Božka (Lucie Bílá bez alternace), která si stěžuje na potíže s „krvotokem“ a žádá služku, aby jí přeprala pleny. Načež se uloží k spánku a zemře. 



Postupně ožívají obrazy a výjevy z jejího života. Téměř celou první polovinu se děj odehrává na temném jevišti za světla svíček. Odvíjí se tak před námi jakási forma stínohry se zpěvy. Protagonistům není téměř vidět do tváře, pohybují se jako neživé postavy odkudsi ze stínů, z neznáma. Většinou je scéna rozdělena na několik paralelních, které se obrazově rozsvěcují a pohasínají podle toho, kde se něco odehrává. Temný prostor tak vytváří tísnivý pocit, který je často ještě rozdmýcháván záchvaty šílenství a slyšinami, a k tomu jako doprovod patřičně temná hudba Václava Noida Bárty. 



Muzikál Němcová! se netají tím, že je ambiciózním experimentálním projektem, který má prokázat, že TaFantastika není jen ryze komerčním divadlem, jak je mu někdy vyčítáno. To také splňuje – na osudu Němcové a jejím zpracování pod režií Jiřího Pokorného jde vskutku komerce stranou. Hlavní je experiment! Vlastenecká spisovatelka je tu představena nejen jako žena, po níž z jakéhosi prapodivného původu toužili všichni doboví pánové, ale také jako emancipovaná, soběstačná a silná žena, která ví, co chce a jde si za tím. Jediné, co ji neustále sráží na kolena je její ženské pohlaví, které o sobě dává znát „krvotokem“, který je opakujícím se motivem celé inscenace: ať už v textech (potoky krve…) či v plenách, které se na scéně povalují a které si Bílá v roli Božky strká pod sukně. Věřím, že i bez těchto scén by byla hra plnohodnotná… 



Ústřední děj se samozřejmě točí okolo Němcové, ostatní postavy jsou zde pomalu jen do počtu. Kamil Střihavka jako její manžel Němec chvílemi bloudí a jeho scény s Bílou připomínají opravdu neslané nemastné manželství po dvaceti letech (účel?). Zlom však přichází ve druhé části, v níž se uvolní upjatost a strnulost první půle a mění se v rozvernost, nadsázku. V tu chvíli „konečně“ začíná muzikálová lehkost: Divá Bára jako z Perlovky, Černý myslivec, Babička hledající houby (k tomu prozpěvování „Ráno vylezu z pelíšku, uvidím svou babičku, jak kutí“), postavy, které si lehají Němcové na brk, poté se vyšplhají po šikmé travnaté ploše a přepadnou přes hranu, aby uvolnily místo jiným – tok spisovatelčiných myšlenek je nezastavitelný a stejný musí být i proud postav, které jí z mysli vycházejí. V tu chvíli se objevuje prostor pro naději – jen kdybychom všichni nevěděli, že naděje v jejím životě nebyla a že psala kvůli smrti syna…



Němcová! byla vytvořená přímo na kůži Bílé, která do její postavy herecky vkládá všechny své síly a Božku si po pěvecké stránce podává s přehledem: ať už zpívá o utrpení, o nouzi, krvi, milostných avantýrách, o tom, že „Život je život, louka je louka, koukneš do trávy a najdeš brouka“ či o tom, že vše se dá překonat s láskou. Vrcholem a příjemnou tečkou inscenace je pak závěrečná scéna naplnění poslání psát – kdy Bílá v dlouhých bílých šatech s citacemi z knih Němcové dominuje jevišti. 

Během předpremiérových a premiérových představení inscenace u diváků narazila se svou délkou (téměř tři a půl hodiny i s přestávkou!), která se ukázala jako téměř nepřekonatelná překážka. Proto dramaturgie sáhla po nůžkách a děj se zkrátil zhruba o čtvrt hodiny, což by vzhledem ke střípkovitosti nemělo na plynulost a pochopitelnost mít žádný vliv. Naopak věřím, že to Němcové! prospělo a získala více energie… 

Termíny a další informace o představení naleznete zde





Hanka Rojková

Foto Pavel Hejný