23/01/08

MONSTRUM: KONEC SVĚTA NA HOME VIDEU

Filmová premiéra: „Přijďte včas, do sálu po 14.00 tentokrát opravdu nikoho nepustíme! V sálu bude naprosto zakázáno používat mobily apod.!“ přečetl jsem si v pozvánce na novinářskou projekci a tušení, že tentokrát půjde o obzvláště hodnotný zážitek, se pomalu stávalo jistotou. Jedno důležité upozornění ovšem chybělo: Pokud máte slabší žaludek, vezměte si předem kinedril. Ukázky uvnitř.

Jde totiž o katastrofický thriller, natočený na ruční kameru, takže si do sytosti užijete zmatených a roztřesených obrazů, které mohou na velkém plátně vyvolat i jiné pocity, než jen adrenalinové napětí. S touto technikou, která od časů Blair Witch nabývá na oblibě, film také v podstatě stojí a padá. V určitém ohledu se jedná o klasický film s monstrem, které přijde do velkoměsta a provádí tam neplánovanou asanaci – od tradičních Godzill, Gapp a King Kongů se ovšem liší v jedné zásadní věci: a tou je právě perspektiva.

Zatímco v centru podobných snímků obyčejně krom samotného monstra stojí sympatický hrdina, který se pokouší uchránit město od kompletní přestavby, tentokrát sledujeme události z pohledu obyčejných lidí, kteří po většinu doby jen zmateně pobíhají a na rozdíl od chytrých vědců, zabývajících se genetickými mutacemi, vlastně vůbec netuší, co se to děje. Monstrum se prohání po Manhattanu a svačí nebohé Američany jak kravka jetel – odtud i docela vtipný originální název Cloverfield, který by se snad do češtiny dal přeložit jako „pastvina“ či „jetelina“ – my však nemáme jiný zdroj informací než roztřesené oko domácí kamery. Ze samotného netvora zahlédneme jen tu a tam nějaký ten dráp vyčuhující za mrakodrapem, nevíme odkud přišel a kam jde, co se děje o pár ulic dál a jaký na to má názor armáda, jejíž stíhačky nám sviští nad hlavami. 



To všechno má vyvolat zdání autenticity a nutno přiznat, že do značné míry i vyvolává. Skutečně prožíváme něco ze strachu a zmatku vystrašeného účastníka náhle přerušeného mejdanu, který myslí jen na tři věci: jak si zachránit holý život, jak pomoci zachránit holý život dívky svého kamaráda, která leží zraněná o pár ulic dál, a jak v tom zmatku neztratit digitální kameru. Sugestibilní povahy patrně podlehnou, budou se třást strachy a po odchodu z kina se budou lekat, když jim za okny přejede tramvaj a zadrnčí sklo. Na druhou stranu právě ona úzkostná snaha o „realističnost“ režiséra občas zrazuje – poznání, že jde přeci jen pouze o iluzi, nás pak v takových chvílích zasáhne o to silněni. Otázkou zůstává, zda by podobného efektu, stísněné atmosféry a syrovosti, nešlo dosáhnout i klasičtějšími filmovými prostředky, a zda by se na to navíc nedalo o něco líp dívat.

Motiv domácího videa skýtá i další zajímavé formální možnosti, například jakoby náhodné prostřihy na záznam idylického víkendu, který jeden z hlavních hrdinů prožil se svojí dívkou o týden dříve – přeci jen se ale stále jedná spíše o chytré zachycení určité módní vlny, vtipnou modernizaci klasického katastrofického syžetu pro YouTube generaci, nežli o odvážný experiment. Producent Abrams si jistě dokázal dobře spočítat, že v rámci žánru v podstatě směšné náklady se mu bohatě vrátí. 



Celkově vzato je Monstrum zajímavým projektem, který těží z originálního spojení prvků a najde si řadu fanoušků. Přesto se však nelze zbavit dojmu, že původní nápad je jedním z mála pilířů, které snímek drží nad vodou. Prostinký scénář a průměrná režie nijak zvlášť nevybočují z běžné produkce a domnívám se, že námět by se dal zpracovat lépe a působivěji.

Scéna, kdy uprostřed ulice přistane sťatá hlava Sochy svobody a kolem stojící dav si ji fotí mobilními telefony, se určitě bude často citovat. Bohužel je tu však dlouhý zbytek filmu, který se vám za chvilku vykouří z paměti – pokud náhodou nejste třeba sociolog, a nechcete si na příkladu tohoto filmu zevrubně rozebrat, jak se americká společnost v katastrofických filmech vyrovnává se svými traumaty: Večírek končí, obluda za dveřmi…

Místa a časy projekce filmu naleznete zde













Vratislav Kadlec