17/10/09 TAXONOMIE POULIČNÍHO VOŘECHAMicachu and the Shapes. Tohle jméno letos skloňuje snad celá britská hudební avantgarda. Proč? To se už brzy dozvíte. Jedna z nejoriginálnějších kapel současnosti vystoupí v úterý 20. října v Experimentálním prostoru Roxy/NoD. Popsat hudbu Micachu and the Shapes je těžší než vygenerovat rodokmen špinavého pouličního vořecha. Indie? Pop? Electroclash? Hiphop? A není to vlastně jedno? Tohle není žádné šmátrání v šuplících, ale hrabání v jednom obrovském prádelníku. 22letá zpěvačka a DJka Mica Levi si totiž s hudbou dělá, co ji zrovna napadne. Chytlavé melodie střídá jako ponožky, a to často i během jedné písně. Hlas má položený někde mezi fénem a holicím strojkem a doprovází se na podivný hybrid kytary a ukulele. A v zádech jí stojí kapela the Shapes, kterou tvoří bubeník Marc Pell a klávesistka Raisa Khan. Když spolu letos na jaře vydali debutové album Jewellery, hudební kritici se shodli na jediném: Tohle jsme ještě neslyšeli. Desku produkoval známý experimentátor Matthew Herbert a podařilo se mu vybrousit opravdový klenot mezi letošními hudebními počiny. „Mám ráda Beefhearta, Nirvanu, kvalitní pop a miluju dance music,“ vyjmenovává Mica své inspirační zdroje. Od plotny vlastní tvorby si občas odskočí třeba i k produkci nahrávek začínajících hiphopových kapel nebo psaní symfonií pro Londýnský filharmonický orchestr. Má totiž vystudovanou hru na housle a hudební kompozici. Čím to je, že mě tahle informace vlastně ani nijak nepřekvapuje? Rád bych vám popsal, co vás na koncertě čeká. Bohužel to ale sám netuším. Koncertní vystoupení Micachu and the Shapes, na kterých si občas zatrsá i slavná Björk, jsou totiž snad ještě nepředvídatelnější než jejich hudba. Můžete si ale být jistí jediným. Tenhle hudební dort od londýnského pejska a kočičky vám udělá sakramentsky dobře.
|













