16/09/09

HOŘKÁ PŘÍCHUŤ DOSPÍVÁNÍ

Být na pokraji dospělosti. Daleko od domova. Se stínem vzorné sestry nad hlavou. To není lehké. Je to spíše drama. O hledání vlastního stylu oblékání ale i muže, na kterého se dá spolehnout, vypraví film Lištičky slovenské režisérky Miry Fornay. Za námět mu posloužil nelehký život „au pairek“, který si už vyzkoušela nejedna česká dívka. Premiéru mají Lištičky 17. září.

Sesterský vztah není nikdy jednoduchý. A když má ještě ke všemu mladší sourozenec tvrdohlavou až frackovitou povahu, nezbývá než toho staršího litovat. Tina má spolehlivého přítele, malý domek v Dublinu a v kuchyni pěkně čisto. Oproti tomu její mladší sestra Alžběta je podle slov její představitelky Réky Derszi: „labilní a ovlivnitelná, snadno druhými manipulovatelná. Chová se často trucovitě, nedospěle.“ Od začátku se pohybuje po plátně s agresivním výrazem ve tváři a mění nálady stejně rychle jako šaty nebo sestřih vlasů. Vše ale může být jinak, než se na první pohled zdá. A tak i postava Alžběty, která přijíždí do Irska za svou starší sestrou Tinou a prací au pairky, možná není tak odsouzeníhodná, jak by se mohlo zdát. Možná má pro své chování důvod. Škoda jen, že film až moc brzy napoví jaký.

Dospívání není lehké. A vůbec ne dospívání v cizí zemi, zvlášť když návrat domů je téměř nemožný. Lištičky jsou příběhem o vztahu mezi sestrami, který není v žádném případě snadný, který naopak obsahuje tajemství skrytá pod povrchem. Pod povrchem, po kterém se ale všechny postavy pohybují a na němž se snaží postavit své životy. Vyprávějí o závisti, zradě i bolesti. Zároveň ale o lásce a odpuštění.

Film natočený za „malé peníze“ a to s česko-slovensko-irským štábem mluví jednoduchým filmovým jazykem. Žádné objevitelské záběry, ani působivá hudba. Skromné zpracování ne tak obyčejných, ale ani výjimečných lidských osudů. Název také není podle režisérky Miry Fornay magický: „Lišky opravdu v Dublinu (stejně jako v jiných irských i anglických městech) žijí. Tím, jak se rozšiřovalo město, byly vytlačovány ze svého přírodního prostředí. Migrovaly za potravou. Lišky se postupně přibližovaly do měst, začaly tam žít, asimilovaly se, což tak trochu připomíná osudy našich hrdinů.“

Lištičky možná nejsou na první pohled působivé, mají ale příběh a jejich vznik byl v mnohém sympatický. Například tím, že režisérka obsadila herecké nováčky, „lajzla“ si natáčení některých scén bez povolení, všechno to stihla za 28 dní (i když materiál pečlivě sbírala už mnoho měsíců předem) a představitelku Alžběty poslala na dva týdny do irské rodiny, aby si vše sama vyzkoušela.

Mira Fornay se netají tím, že film je spíše pro náročnějšího diváka. Snad i proto uspěl na 66. filmovém festivalu v Benátkách. Jak režisérka sama říká: „Alžběta má silné tajemství a i když diváka neskutečně štve, tak prostě chce vědět víc, a její usilovnost je vlastně magnetem celého příběhu. Uvidíte - máte chuť ji praštit, ale nakonec ji pochopíte.“
A o to jde. Alžbětu nakonec pochopíte. Nebo taky ne. V tom případě ve vás zůstane pachuť zklamání, že ji sami nemůžete uštědřit jednu ránu. Každopádně jde ale o mnohem víc než
o film o au pairkách pro au pairky.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.

Markéta Švehlová
Foto BontonFilm