28/12/07

NIC NEVYHAZUJTE! MOŽNÁ SE TO VRÁTÍ DO MÓDY

Sedmdesátá léta i přes uniformitu oblékání nebyla rozhodně černobílá. Různé tendence a vlivy se na našem území projevovaly sice se zpožděním, ale zato je „šikovné české ručičky“ dokázaly spojit v opravdu zajímavé kombinace. O tom, že hippie móda, romantické krajky a tvrdé šedivé kostýmky mohly existovat současně, se do 17.2 2008 můžete přesvědčit na výstavě Kytky v popelnici.

Název výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu pochází z textu punkové kapely Sex Pistols. A byl to právě punk, který život a módu sedmdesátých let výrazně ovlivnil, i když v té době ne zrovna u nás. Kdo onu píseň nezná, může si pro změnu představit, že se jedná o výstavu „pokladů“, které většina lidí už dávno vyhodila.

Přesto se podařilo zachránit zhruba šedesát různých modelů z normalizačních oděvních domů, od zahraničních návrhářů i od domácích švadlen a k tomu se přidalo i kolem čtyřiceti doplňků. V tematicky laděných oddílech najdeme letní šaty, zimní kabáty, venkovní obleky, ale i společenské šaty a mladou módu.



Na první pohled zaujme, že za některé modýlky bychom se nemuseli stydět ani dnes. Dámské vypasované kabátky áčkového střihu by jen stačilo sundat z figurín a vyjít s nimi na ulici. S běžným oblečením je to už horší – zajímavé a originální džínové obleky sice podávají svědectví o době, kdy snem každého bylo nějaké ty tuzexové džíny vlastnit, ale dnes už vyvolávají jen ten milý nostalgický úsměv.

Nosilo se všechno možné – úplety, plandavé svetry, ale hlavně do období sedmdesátých let spadá boj o délku sukní a vítězství kalhot. Sukně si tak prošly vývojem od těch nejkratších před ty, co se vláčely po zemích, aby se zahnízdily v délce těšně pod kolena. A kalhoty to také neměly lehké – nosily se sice všechny možné střihy, dálky a šířky, ale jako společenské byly přijaty s definitivní platností až v této době. Ale vedle společenského uznání kalhot přinesla sedmdesátá léta hlavně svobodu a možnost „navléci si“ na sebe prakticky cokoli v jakékoli kombinaci, což výstava také zachycuje.



Velkou roli samozřejmě hrály i doplňky, které podle toho také zabírají dostatečné místo – obrovské masivní korále z umělé hmoty hrající nejrůznějšími barvami, ale i kabelky, které leckdy ještě dnes některé ženy vyhrabávají jako veliký poklad ze secondhandů. Vše doplňují boty, dámské i pánské, na platformě i jen prosté sandálky k volánovým šatům inspirovaným folklorem.

Z barev a materiálů výstava Kytky v popelnici představuje vše, co do oblékání normalizačních let patřilo – křiklavé barvy, sytě zelená, žlutá, okrová, ale i vínová a modrá; denim, indická bavlna, krymplen, džínovina, ale i jediný v té době dostatkový materiál, a to chemlon. Z něho mají návštěvníci možnost uplést kus „nekonečné“ šály, která pak zůstane ve stálé sbírce muzea.

Kytky v popelnici patří společně s výstavami Husákovo 3 + 1 a Fotografie 70. let v klatovské galerii do projektu „3x sedmdesátá“, který měl za cíl přiblížit běžný život za normalizace. Výstavě, která trvá v Uměleckoprůmyslovém muzeu až do 17. února, se to celkem podařilo, skloubila konzervativní uniformní styl oblékání s výstřelky doby, a to včetně punkové, hippies i „tulácké“ módy.

Více o výstavě čtěte zde





Hana Rojková