HOUBA HRUŠINSKÝ, ESTÉT KAČER A PŘIHRBENÝ SKŘET TŘÍSKA

Bulvární titulek, jak má být. Ovšem poté, co jsem zhlédla excelentní představení těchto tří pánů v Divadle Na Jezerce, mi to prostě nedalo. Přívlastky pochopitelně nemají nic společného s jejich soukromým životem, ale s rolemi, které ztvárnili Jan Hrušinský, Jan Kačer a Jan Tříska ve hře Kumšt francouzské dramatičky Yasminy Rezy.

 

Už před premiérou hry Kumšt bylo znát, že se jim Yasmina Reza svým pojetím mužského světa přesně trefila do noty. A že dokážou rozehrát spletité situace mužského přátelství, jako kdyby šlo o jejich vlastní zkušenost, to je myslím, tou nejlepší pozvánkou, kterou by divák mohl dostat.

 

Tři dlouholetí přátelé Boris (Jan Kačer), Ivan (Jan Hrušinský) a Marek (Jan Tříska) se setkávají nad kontroverzním uměleckým dílem. To se stane objektem, který důkladně prověří jejich vzájemné vztahy. Jde o bílý obraz. Za všechny své úspory si jej pořídil umění milovný Boris a teď napjatě čeká na reakce svých nejbližších přátel.

 

Poté, co se jeho pofidérní investici Marek arogantně vysměje, hledá Boris oporu alespoň u Ivana. Ivan je ovšem povaha nemastná, neslaná a svou nevyhraněností rozvíří doposud jen lehce zvlněné vody i mezi zbývajícími dvěma kamarády. Na jevišti se před diváky rozehrává brilantní dialogické drama, které všichni tři představitelé bezproblémů zvládají.

 

Boris je na první pohled rozvážný estét, který však vzápětí odhaluje svou největší slabost. Nejsou jí kupodivu ženy, ale moderní umění ve své nejabstraktnější poloze. Tuhle jeho zálibu ale nemůže vystát Marek, který je spíš racionální a pragmatickou osobností. Na Borisovu náklonnost k umění začíná neskutečně žárlit a všechny její projevy ho čím dál víc iritují.

 

Oba přátelé si volají na pomoc třetího, Ivana a doufají, že ten se jednoznačně přikloní právě na jejich stranu. Jaké si ovšem tímto lichým očekáváním připravují rozčarování. Pro všechny, kdo znají Jana Hrušinského spíš z filmového plátna než z divadelních prken, bude jeho výkon v roli Ivana určitě velkým překvapením. Minimálně jedinečný způsob s jakým vystřihne jeden z ústředních monologů.

 

Netradiční monologické vstupy, během kterých jednotlivé postavy divákovi představují sami sebe a vysvětlují mu svůj vztah ke zbývajícím dvěma, jsou zajímavou složkou Rezina dramatu. Nezbytně se v jejich důsledku musíte ptát stále na to samé: Co poutá tyto tři nesourodé osobnosti v mnohaleté přátelství? Uvidíte, že na to se nakonec začnou ptát i oni sami. Jestli chcete ujistit, že na tuto otázku existuje odpověď, budete v Divadle na Jezerce jistě vítáni. A nebudete litovat.

Časy představení naleznete zde

 

KatL