MECENÁŠ HLÁVKA A UMĚNÍ 19. STOLETÍ

V Jiřském klášteře na Pražském hradě můžete navštívit výstavu, která patří do řady akcí pořádaných v roce stého výročí úmrtí Josefa Hlávky, jednoho z největších mecenášů české vědy a kultury. Výstava pořádaná Národní galerií připomíná Josefa Hlávku jako sběratele výtvarného umění.

Výstava v Jiřském klášteře je poměrně skromná, zvláště v porovnání s rozsahem stálé velké expozice Národní galerie, která je v prostorách nejstaršího kláštera v Čechách umístěna. Tato „stálá“ expozice je poměrně nová, otevřena byla začátkem května letošního roku. Barokní umění, které zde mělo své místo po dlouhá léta, se přemístilo do zcela nových prostor Národní galerie v blízkém Schwarzenberském paláci. Jsou to škatule, škatule, hejbejte se, pro mne stěží pochopitelné.

Sbírka 19. století, která je dnes v Jiřském klášteře, bývala začátkem devadesátých let minulého století v Anežském klášteře a poté ve Veletržním paláci. Třetí „stálé“ místo tedy vystřídala během necelých dvaceti let. Zaměstnanci Národní galerie, a co teprve její současný ředitel Milan Knížák, by jistě pohotově vysvětlili, proč tomu tak musí či muselo být, a jistě by i dodali, že tomu naprosto nemohlo a nemůže být jinak. 

zámek v Lužanech v západních Čechách, kde bydlel Josef Hlávka v druhé polovině svého života a kde měl i svou sbírku obrazů

Tento text ale má být o malé výstavě uvnitř velkého Jiřského kláštera, o výstavě věnované Josefu Hlávkovi. Vstupné, které by platilo pouze na ni, ale neexistuje, takže se návštěvník celku sbírky českého umění 19. století stejně nevyhne. A bylo by škoda, kdyby se vyhnout chtěl. Obrazům i sochám je zde totiž, zdá se, dobře, rychle si zde našly své místo a dá se říci, „zabydlely se“.

Stojí za to, v jejich novém bydlišti nějaký ten čas pobýt, porozhlédnout se, nespěchat. A výstava nazvaná Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze? Je určitě zajímavá a dobře doplňuje rozsáhlou výstavu věnovanou osobnosti Josefa Hlávky, která se konala na jaře a v létě v Lobkovickém paláci, rovněž na Pražském hradě. Ta představila život a dílo Josefa Hlávky.

Příběh chlapce z městečka Přeštice v západních Čechách, který už ve třiceti letech byl velmi bohatým mužem, jehož jméno mělo zvuk po celé tehdejší rakousko-uherské monarchii. Josef Hlávka byl především stavitel a architekt. Jeho zdaleka nejznámějším pražským dílem je budova porodnice U Apolináře, rozlehlý objekt ve stylu anglické novogotiky, jedna z výrazných dominant té části Nového Města, která se zdvihá nad Karlovým náměstím.

Josef Hlávka nejen výtvarné umění, jehož je architektura součástí, vytvářel, ale i štědře podporoval a také sám sbíral. Výstava v Jiřském klášteře ukazuje, že Josef Hlávka měl rád především krajinomalbu. A to takovou, které ve své době nepředstavovala nic moderního, ale hlásila se k tradici. To ale neznamená, že se Josef Hlávka modernímu umění nějak bránil, naopak, jeho zásluhy o Moderní galerii Království českého, předchůdkyni současné Národní galerie, jsou veliké. A umělcům přicházejícím s něčím novým Josef Hlávka přál a svůj osobní vkus, který, pokud jde o obrazy, jak dokládá právě výstava v Jiřském klášteře, byl konzervativní, nikomu nevnucoval. 
Škoda, že dnes není již takových Josefů Hlávků, kteří by pomáhali talentovaným studentům a kteří by rozpoznali talent tvůrců a podporovali je, tak jako Josef Hlávka podporoval Antonína Dvořáka, k jehož hudbě měl hluboký vztah. Tak, je jiná doba, studenty podporuje stát a Antonínů Dvořáků již není. Je jiná doba než ta, do jejíž atmosféry lze vplout v prostorách Jiřského kláštera prostřednictvím sbírky českého výtvarného umění 19. století. 
Výstava trvá do 1. března
Více informací najdete tady

Josef Hlávka

petr m