16/04/08

HORTON: SLON, CO SLYŠÍ DIVNÉ HLASY

„Tvrdím, že co nevidím, neslyším nebo necítím, neexistuje!“ Prohlásila zlá fialová Klokanice a na slona Hortona poštvala partu rozzuřených opic. V džungli Nůdli je jakákoli fantazie zakázaná. Slon, co slyší hlasy v malém smítku prachu má tedy trošku problém dokázat, že není blázen…

Nový animák od tvůrců Doby ledové sází na oblibu vakoveverky a spisovatele Dr. Seusse (např. Grinch). Stejně jako všechny 3D animované filmy má i Horton dvě divácké roviny. První z nich je „dospělácká“ džungle, kde trochu šílený slon Horton najednou uslyší tenoučké volání o pomoc, které vydává smítko prachu, jež mu letí u ucha. Dojde mu, že smítka přece nemluví, takže je na něm nějaký malý človíček, kterého musí zachránit. Když se mu podaří zkontaktovat s panem Starostou Kdosic (vesnice ležící v tom smítku), zjistí, že musí zachránit jejich svět tím, že ho odnese na horu Tůdle. Jenže arogantní šéfce džungle, Klokanici se to nelíbí a pošle na něj supa Vláda s ruským přízvukem… 



Druhá, naopak velmi dětská část se odehrává v Kdosicích. Kouzelný barevný svět plný oblých tvarů a scének určených těm nejmenším se snaží zaujmout jak se dá. Kdosice jsou mimořádně vysmátá vesnice, nikdo si tu nedělá starosti, všichni se jen baví. Starosta je roztomilý ňouma, co má 96 dcer a jednoho synka Jendu, se kterým není schopný nalézt společnou řeč. Je tu bláznivá vědkyně, rybičky se tu oživují umělým dýcháním z plic do žáber… Vše je tu děláno pro pobavení těch nejmenších, pro které je Horton primárně určen.

Na druhou stranu, snímek oslovuje i dospělé – vždyť džungle tu slouží jako alegorie na současný svět, je to jako bajka. Málokteré zvíře byste našli v přírodopisných knihách, ale o to je to kouzelnější. Možná je dokonce daleko uvěřitelnější a lépe sem zapadá hláškující psychedelická žlutá koule Katie (její hláška „V mém světě žijí poníci, co papají duhu a kakají motýlky“ mi bude v hlavě znít ještě hodně dlouho:D), co na sebe strhává veškerou pozornost a vyvolává vlny smíchu, než fialová klokanice v džungli. 



Oba světy propojuje veršované vyprávění z úst Zdeňka Svěráka, které asi prvních deset minut diváka baví originalitou, ale poté začne lézt na nervy. Jinak je ale dabing zvolen opravdu dobře – Martin Dejdar (Horton) a Petr Rychlý (Starosta) se na své role hodí, je jen škoda, že se po českých luzích a hájích netoulá ani jedna kopie s původním namluvením Jima Carreyho, Steva Carella, Setha Rogena…

Horton je v podstatě schizofrenní film, ani pro dospělé, pro děti, stojí přesně na hraně. Dokazuje to i fakt, že v kině plném dětí a jejich rodičů se nikdy nesmáli všichni najednou, vždy jen jedna část. Ty první odradí vysmátý lízátkový svět Kdovíků a ani výborná scéna à la Pokémon, ruský Vlado a bajkovité podání to dostatečně neodčiní. Děti pro změnu budou výskat radostí při scénách s Kdovíky, ale zbytek jim ještě asi hlavičky nepoberou a tak budou jen sledovat milá zvířátka. 



Odrostli jste-li už dětským létům, stále je tu možnost, že se se svým potomkem na Hortonovi nebudete nudit. Jeho výhodou bezesporu je, že se nesnaží parodovat filmy či na ně příliš odkazovat (i když konec až moc připomíná Muže v černém, to bych jako náhodu neviděla…), což je v poslední době docela příjemná změna. Podmínkou, aby se vám nový snímek studia Blue Sky líbil, je fakt, že si připustíte, že potřebujete na chvíli vypnout a relaxovat. K tomu je Horton jako dělaný. Nehledě na to, že oproti opravdu hodně nepovedeným (slabé slovo) animákům, které se na nás teprve valí, je Horton naprosto geniální. A proto si zaslouží pozornost. Budete-li nuceni s ratolestí absolvovat Winx Club nebo Lovce draků, jistě mi dáte za pravdu. 

Místa a časy projekcí filmu naleznete zde









Hanka Rojková

Foto BontonFilm