01/02/08

ASTERIX A OLYMPIJSKÉ HRY: NEJEN O GEPARDA MÍŇ

Filmová premiéra: Misi Kleopatra vidělo jen ve Francii 15 milionů diváků. Gérard Depardieu jako tlustý silný dobrák Obelix a Christian Clavier jako Asterix v rolích natolik zdomácněli, že bylo těžké si představit, že ústřední postavy ve třetím pokračování změní tvář. Ale Clavier holt odmítl účast na natáčení, takže nezbylo nic jiného, než najít náhradu. 

Náhrada se našla v podobě Clovise Cornillaca, který ale postrádá ten správná „Asterixovský“ šarm a nutno podotknout, že ani Depardieu nepůsobí dojmem, že by byl ze svého kolegy zrovna „odvázaný“. Přesto mu oblek ze sudu opět sluší a nic mu nebrání v pomoci sousedovi Lovestoryxovi (Stéphane Rousseau), který musí vyhrát olympijské hry, aby získal srdce řecké princezny Iriny (Vanessa Hessler). Není ale jediným, kdo si Irinu vyhlídl – naděje si dělá i Brutus (Benoit Poelvoorde), otravný nevlastní syn Caesara (bravurní Alain Delon). A protože jde o to vyhrát, o nějaké poctivé hře nemůže být řeč a kouzelné lektvary se objevují na obou stranách.



Asterix a olympijské hry se snaží navázat tam, kde Mise Kleopatra přestala, ale tvůrci s tím mají zjevně problémy. Vše se odvíjí od účinků lektvarů, děj obohacuje Brutův příběh (tvůrci ale z nevlastního synka císaře udělali natolik směšného sebestředného hlupáka, že až někdy rozčiluje, jak je nesnesitelný). Vrcholné scény tak patří jednoznačně Delonovi v roli Caesara. Jeho part je naprosto geniální a dá se říct, že co se hlášek týče, co slovo, to perla (viz Ave já či Caesar nestárne, Caesar zraje).

Většina scén (a fórků) je založena na sportovních výkonech všech představitelů a na rozličných lektvarech zvyšujících sílu, možná by ale tvůrcům neuškodilo vypít lektvar vtipu. Zásoba svalovců různých národností je téměř bezedná, ale divák by byl spokojenější spíše, kdyby dostal standardní dávku hlášek. Ano, film je podle komiksu a vždy s ním byl spojen jednoduchý, ale účinný humor, ze kterého při závěrečných titulkách bolelo břicho ze smíchu. Takže pokud vrcholem humoru je pomocí lektvaru nasteroidovaný Brutus, něco je možná špatně.

Caesar vylepšuje co se dá, jeho part je dokonalý a vizuální efekty (závod vozatajů s Michaelem Schummacherem je opravdu něco) či hudba také nejsou nehorší, ale už to není ono. Navíc slibované hvězdy se ve snímku ani moc neukáží a slouží jen jako zpestření závěrečné natahované čtvrthodinky, kterou si tvůrci v čele s režisérem Frédéricem Forestierem věru mohli odpustit.

Přesto se dá s klidem říct, že Asterix a olympijské hry svůj účel plní: odreagují, uvolní a divák se nakonec i celkem pobaví. I když je pravda, že nejméně z celé trilogie. 

Místa a časy projekcí filmu naleznete zde











Hana Rojková