07/02/09

JAK DLOUHO TRVÁ 13 TISÍC VTEŘIN?

Tři v jednom a ještě párky a pivo k tomu. Tak by se dala stručně popsat nová hra studentů DAMU. Na zajímavou podívanou, která aktualizuje tři významná dramatická díla, je ale třeba se pořádně obrnit trpělivostí. Název 13 tisíc vteřin je totiž doslova a do písmene výstižný. Kdo však v divadle DISK vydrží, nebude litovat.

Shakespearův Večer tříkrálový přenesený do světa kdesi na hranici současného skutečného světa a absurdního života kdysi v minulosti v podobě kempu u vody. Čechovy Tři sestry toužící po návratu do Moskvy. A Beckettovo Čekání na Godota. Co spojuje tyto zdánlivě nesouvisející hry? Čekání, naděje a víra v lepší zítřky. V rukou studentů 4. ročníku katedry alternativního a loutkového divadla se proměnily v hodinové jednoaktovky odvážně a originálně pojaté a slepené dohromady (ne doslova, ale v podobě tří dějství).

Každá hra sama o sobě funguje naprosto výborně, i když první část – Večer tříkrálový je nejslabší. Kromě studentů se na jevišti jako host vyskytuje i jejich profesorka Radka Fiedlerová. Ta jak v roli Feraponta (Tři sestry), tak zejména jako Pozzo v Čekání svěže odlehčuje atmosféru děl.

Přestože v pořadí první a třetí hru/část už studenti na jevišti přestavili v minulosti a mají tak své role již zažité a „ohmatané“, mnohem zajímavější je část třetí, „Čechovovská“. Tedy ta, která byla přidaná až následovně.

Samotná představa propojení tří děl je zajímavá, výsledek ale trochu trpí celkovou délkou představení. Přece jen sedět tři a půl hodiny v divadle není pro každého a „damáci“ tak balancují na hladině divácké únosnosti. Největší problém vidím v tom, že téměř s každou minutou se stupňuje hladina depresivnosti. S ní jsou spojeno nejen to, že celkový obraz je trochu ubíjející (sledovat po dvou hodinách náročných scén jako tečku Čekání na Godota je možná pro někoho až příliš), ale i to, že na konci v divákovi vzbudí převážně jen „guláš“ obrazů propojených jedním slovem: Čekání. Ale rozhřešení v podobě splnění nadějí se nikdo nedočká.

Zamířit nebo nezamířit tak do DISKu? Ve chvíli, kdy víte, do čeho jdete a že nebude jednoduché vydržet dokoukat až do konce, stojí to za to. Studenti se na jevišti pohybují sebevědomě a profesionálně a nastudování jednotlivých her pod režií Ondřeje Pavelky a dramaturgií Kristýny Filcíkové a Tomáše Jarkovského je zajímavé a svěží. Jen je toho na jednoho diváka a večer trochu moc. 

Více o představení najdete tady. Nejbližší reprízy 19.2 a 26.2. od 19hod v Divadle DISK







Lenka Valušová
foto: S. Kořenková, D. Dernerová, J. N. Jelínek