NOVINKY

O českých dějinách pohledem Argentince



V neděli se v divadle Komedie můžete zúčastnit scénického čtení hry Rozvrácený krucifix. Pochází z pera argentinského dramatika Rafaela Spregelburda, který se sám literárního večera účastní. Hra zachycuje atmosféru předválečné epochy, kdy se v Praze stýkala česká, německá a židovská kultura. Po předvedení kusu následuje křest nové edice „Latinskoamerická dramatika“ a debata s autorem hry Rafaelem Spregelburdem.

Rafael Spregelburd se narodil v Buenos Aires v roce 1970. Za své režie a hry byl vyznamenán několika argentinskými cenami (např. cena Města Buenos Aires či cena největšího argentinského deníku Clarín). Je reprezentantem tzv. „Nového argentinského divadla“, které vzniklo v 2. polovině 80. let a vyhlásilo éru krize reprezentace, a to jak umělecké a filozofické, tak i té nové, neoliberálně politické. V důsledku toho se jeho představitelé zmocňují známých postmoderních nástrojů: mísí žánry a styly, pracují s intertextuálními odkazy, jejich hry a hříčky programově postrádají úsilí o zřetelné poselství a jednoznačný smysl i snahu o jakékoli proklamace. Pravděpodobně nejlépe vystihuje povahu Spregelburdovy dramatiky mohutný dramaturgický projekt, který autor již od roku 1996 realizuje pod souborným názvem Heptalogie Hieronyma Bosche. Ta je plánována jako sedmidílný cyklus, z něhož autor doposud publikoval a uvedl šest částí. Spregelburd se nechal inspirovat deskovou malbou Sedm smrtelných hříchů od středověkého malíře Hieronyma Bosche a to jak formálně, tak obsahově. Ve hrách zařazených do Heptalogie se Spregelburd zamýšlí nad konceptem hříchu v současné době, kdy se lidstvo neřídí žádným pevným náboženským, duchovním či filozofickým řádem. I proto jsou hříchy u Spregelburda nahrazeny jakýmisi „postmoderními deviacemi“, které propůjčují názvy jednotlivým dílům jeho dramatické heptalogie: Extravagance, Nechutenství, Panika a další.

Hra Rozvrácený krucifix vznikla v roce 1996 a byla inspirována jeho soukromou návštěvou Prahy. Weck jako vůdčí postava českého hnutí odporu ve státě okupovaném německými vojsky na úsvitu 2. světové války dělá v první polovině hry přesně to, co bychom od něj nečekali zdá se, že zrazuje a obětuje své spojence, přátele a blízké. Po bodu časového obratu ve scéně XIII vidíme věci v pozměněné podobě a z pozměněného (doslova opačného) úhlu znovu a i Weck se nám před očima promění z manipulátora v manipulovanou oběť. Čas zde postupuje dozadu, ale nikoli jako automatické opakování, nýbrž jako další vrstva v magickém „Alefu“ totálního současí. Vysvětlení autor ponechává na inscenátorech s vědomím toho, že hru jak se to také dělo i při jejím uvedení v Německu či Itálii lze číst moha způsoby: filozoficky, politicky, ideologicky, nábožensky. Jednoznačné (obzvláště pro českého čtenáře znalého historického kontextu, který by snad jejího autora chtěl podezírat z ignorance) je pouze to, že není historická. I proto bude recepce hry Rozvrácený krucifix právě v prostředí, kde k ní autor čerpal prvotní inspiraci, jistě další zajímavou kapitolou v „historii“ jejích interpretací.

21. 1. 2007, divadlo Komedie, 19.30 hodin

Komentáře ()       Verze pro tisk