|
REGISTRACE
|
 |
 Fyzický rukopis Aleny Kučerové
„Dospěla jsem k čáře a tím to pro mě končí. Moje tvorba je už vyčerpaná,“ řekla ještě před vernisáží své obsáhlé retrospektivní výstavy v Domě U Kamenného zvonu, nazvané stroze Přehled / grafika - plechy objekty, Alena Kučerová. V kontextu její tvorby vyznívá podobný výrok jako projev velmi výjimečného obratu. Spojitou čáru byste v jejích perforovaných matricích, grafických listech a hřebíčkových reliéfech hledali totiž opravdu obtížně. Musela by tedy svou výtvarnou polohu opustit skokem. Radikálně..
V tvorbě Aleny Kučerové se dá nalézt podobně zásadních zlomů několik. Prvním z podnětů, které ji výrazně ovlivnily bylo setkání s poezií Christiana Morgensterna. Perokresbami, které vznikaly jako ilustrace jeho básní, otevřely autorky Marie Klimešová a Hana Larvová i tuto výstavu. Na otázku, čím ji právě jeho poezie tolik oslovila, neboť se k němu během života několikrát vrátila, bychom si mohli s jistou výhradou možná odpovědět jím samým. „ Pokusil jsem se vyjádřit neuvěřitelné pomocí ironie, beze stopy frivolity ba naopak, psal jsem to s nejvážnější tváří, bez úsměvu smál se přitom ve mně jen můj nepohnutý veselý duch.“
Onou výhradou by v jejím případě byla role ironie.
Že i existenční tíže může mít paradoxně blahodárný vliv, na sobě Alena Kučerová zakusila, když byla nucena v první polovině šedesátých let sáhnout k levným pozinkovaným plechům. Protože bylo příliš obtížné na ně rýt, přikročila k perforaci. Právě tento způsob zpracování její práce proslavil po celém světě. Jejich síla však nespočívá jen v originálním přístupu k materiálu a neustálém experimentování. To, co je opravdu pozoruhodné, je míra soustředění, s jakou tvoří.
Její grafické listy a ještě víc plastické matrice, které můžou stát samy o sobě, jsou jakýmsi energetickým katalyzátorem duševních prožitků. Systematicky zvnitřňuje fyzické podněty okolního světa a jejich energii transformuje do obrazu, reliéfu nebo objektu. Od figurativních motivů, jejichž námětem byla nejčastěji hra, odpočinek nebo koupání, se postupně přesouvá ke krajině.„Asi v roce 1978 jsem se rozhodla, že se musím soustředit na jediné místo, na to, kam na Zemi patřím.Postupuji v malém okruhu, který důkladně znám. Postupuji od polí k lesům, od lesů k polabským loukám. Je to moje velká radost, neboť ji můžu sdílet s koněm.
Teď již krajiny netvořím, nastal čas pozornosti k větvičkám a proutkům.“
Grafiku jsem ukončila v roce 1996. (Rukopisný náčrt rozhovoru s Janem Rousem z roku 1997.
Definitivní verze publikována v Novinách G občasném informačním bulletinu Grapheionu, 5.1.1998.)
Grafiku v r.1996 Alena Kučerová neukončila tak úplně z vlastního popudu. Kvůli rekonstrukci se musela vystěhovat ze svého pražského ateliéru v Řásnovce, ve kterém pracovala pětadvacet let. Během tohoto ne úplně dobrovolného přesunu byl zničen její tiskařský stroj a ona se rozhodla definitivně opustit Prahu a přestěhovat se do domu po prarodičích. Místo náročné perforace plechu zatlouká hřebíčky a sahá přímo k přírodninám. Objekty, které takto vznikají, výstava i končí.
Alena Kučerová se narodila 28. dubna 1935 v Praze. Absolvovala Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze (1950 1954, R. Beneš) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (1955 1959, A. Strnadel). V letech 1961 1965 byla členkou skupiny UB 12. Žije a pracuje ve Lhotě u Staré Boleslavi.
Výstava je uspořádána do tématických kapitol, postupuje z druhého do prvního patra.
Autorky výstavy : Marie Klimešová, Hana Larvová, architekt výstavy : Ladislav Lábus
Dům U Kamenného zvonu
|
|
|
