Home page – Kina – Premiéry

Archiv

Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Dáma z ocele

2012-02-29 08:02

A je to tady. Dvěma Oscary čerstvě ověnčená Železná lady je konečně i v našich kinech.

Tadááá! Chtělo by se dodat, jenže, opravdu je na co se těšit? Ano i ne. Výkon Meryl Streepové i to, jak ji maskérky a maskéři převtělili do Margaret Thatcherové je, lidově řečeno, pecka. Ale zbytek filmu za touto peckou velmi dýchavičně pokulhává.

V novinářském distribučním listu se o Železné lady píše, že jeho režisérka, Phyllida Lloyd (která má na kontě i ne zrovna povedenou komedii Mamma Mia!) “natočila poutavý životopisný film” a že “ukazuje Margaretino jedenáctileté působení v pozici předsedkyně britské vlády.” Pravdou ale je, že Phyllida Lloyd nenatočila ani jedno z toho.

Pravděpodobná snaha natočit originální biografii se jednoduše nepovedla. Moment originality měl asi dodat oblíbený postup, v němž hlavní postava v současnosti vzpomíná na to, co bylo a vypráví svůj příběh zpětně. Jenže, Margaret Thatcherová je v Lloydině podání starou dámou, která je senilní a ztrácí schopnost rozlišovat mezi snem a realitou. Je stále drsná až nepříjemná, ale také rozmlouvá se svým mrtvým manželem a do víru vzpomínek ji uvrhne jakákoliv nečekaná událost a občas z toho dokonce až blázní. Což působí, vzhledem k tomu, že baronka Thatcherová stále žije, poněkud nevhodně. Jak se už ostatně v mnoha ohlasech na film ozvalo.

Thatcherové flashbacky jsou navíc nekonzistentní. Její výlety do minulosti sledují jen nejvýznamnější okamžiky její kariéry - zvolení, ministerskou dráhu, preimérskou, válku o Falklandy a podobně - jednotlivým událostem ale chybí pořádné propojení, respektive takové propojení, které by život a postoje Margaret Thatcherové pořádně vysvětlilo, aby i divák neznalý britské historie z filmu něco měl. Oněch 11 let se tak rozpadá do poměrně zkratkovitých skečů, které navíc vytvářejí dojem, že jste právě viděli jednostrannou agitku, která ukazuje Thatcherovou jako velkou ženu. Ne že by jí nebyla, ovšem vždy je lepší velikost ukázat kriticky, než obdivně. Železná lady tak jak je, působí nevyváženě a hlavně naivně. A pokud měly kritiku suplovat sekvence z přítomnosti, kterých je navíc ve filmu až příliš, tak to rozhodně nevyšlo.

Na biografii reálně existující postavy je Železná lady také až moc epicky rozmáchlá. Jak šíří svého vyprávění, tak formou. Hravá kamera, důraz na detaily nebo prolínání záběrů by se spíše hodily do dalšího dílu Harryho Pottera než do filmu o vážené ministerské předsedkyni. Tempo vyprávění je navíc poměrně rozvláčné a ždíme emoce. Leckdy by šlo trochu ubrat na obraznosti a místo toho se více snažit Thatcherovou představit v kontextu doby. A rozhodně by měl zmizet jeden odchod za zářivým světlem na konci tunelu.

Ovšem to, co předvádí Meryl Streepová je doopravdy koncert. I když její tělesné proporce malé a rachitické Thatcherové úplně neodpovídají, převtělila se do ní dokonale - držením těla, výrazem očí a hlavně způsobem mluvy - a chtě nechtě vás ztrhne.

Takže, na Železnou lady zajděte, Meryl Streepová za to stojí, si přivřenýma očima zvládnete i zbytek filmu, jen si před návštěvou kina aspoň trochu projeďte, o co v Británii 80. let šlo.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.