Archiv

Miláček (1)

2012-03-29 00:00

Nejsou to jen ženy, kdo dělá kariéru přes postel.

Nevím jak vás, ale mě povinná četba vždycky bavila a francouzští autoři byly většinou zárukou dobrého počtení si. A to platilo i v případě Maupassantova Miláčka. Návštěva kina ale už takový zážitek není.



Maupassant si udělal jméno hlavně povídkou Kulička o tlusté prostitutce, která zachránila svou vesnici tím, že za války obsloužila pruského vojáka a její spoluobčané ji za to odsoudili. A také román Miláček o ctižádostivém mladíkovi, kterému ženy přezdívají bel ami, se veze na podobné notě kritiky povrchnosti francouzské společnosti konce 19. století.



Miláček, civilním jménem Georges Duroy, je veterán alžírské války, který se tak tak protlouká životem a všem kolem závidí, co mají. Jeho jediným snem je stát se také členem pařížské smetánky. Jednoho dne potká svého bývalého známého z armády Forestiera, který mu nabídne práci v deníku La Vie Parisiene a tím se odstartuje Duroyova závratná kariéra. Ne že by oplýval bůhví jakým intelektem nebo talentem, ale zkrátka ví, jak na to. Je pěkný a umí to se ženami, a to stačí. Postupně se zaplete se všemi – třemi -  hlavními ženskými postavami příběhu, které mu všechny pomáhají stoupat na společenském žebříčku a kolotoč intrik rozjedeme naplno. Jenže hru nehraje jen Duroy...



Miláček má poměrně hvězdné obsazení, seznam herců se hemží samými velkými jmény – Duroye hraje hezoun Robert Pattinson a ústřední trojici milenek Uma Thurman, Cristina Ricci a Kristin Scott Thomas, ale není všechno zlato, co se třpytí.



Možná to byl záměr nepříliš známých režisérů Declana Donnelana a Nicka Ormeroda, možná to vzniklo samovolně, ale každopádně to působí divně – hlavní postava Miláčka je taková nemastná neslaná, nijak se neprojevuje a tvoří všemu kolem vlastně jen vatu. Což je u hlavní postavy přinejmenším zvláštní. Na druhou stranu, už Maupassantův Duroy byl vlastně hloupý a zaslepený jen vlastními touhami po bohatství, ale alespoň mluvil a něco dělal. Pattinson toho moc neřekne ano nevykoná, vlastně se většinou jen usmívá a koulí očima.



Na rozdíl od knihy není Miláček v jeho podávní přiliš silným hybatelem příběhu. Paradoxně jím nejsou ani ženy v Duroyově okolí, respektive to, že Duroye táhnou nahoru není z filmu dlouho jasné a všechno proto plyne v takovém podivném bezčasí.



Pattinson se postupně začne tvářit jako kdyby byl posledlý ďáblem nebo v něm přebývalo to nejhorší zlo – podtrhuji, že se tak tváří, stále příliš nemluví – a ke konci filmu se nabídne i  možné vysvětlení, proč to všechno vlastně vzniklo. To když mu jedna z trojlístku žen vytkne, že v sobě nemá nic než vztek a je jen zvíře. To by Pattinsonovu výkonu odpovídalo, ale stejně tak dobře by jeho roli zvládl zahrát i gumový panák. Pokud to byl záměr, tak se režisérům příliš nepovedl.



Trojice hereček působí vedle Pattinsona jako z jiného světa (což koneckonců opravdu jsou, opět se tedy vrací otázka, byl i toto záměr?). Podtrhla bych zvláště postavu madame de Marelle, kterou hraje Cristina Ricci. Znuděná, ale zároveň zranitelná manželka pařížského boháče jí neskutečně sedla a vedle tuhého Pattinsona je radost se na ni dívat.



Navíc to vypadá, že se režiséři ve vyprávění svého příběhu někde ve dvou třetinách ztratili, nebo zjistili, že jim dochází čas a z pomětně rozvláčeného začátku rychle přeskakují do značně zkratkovitého a klipovitého děje. Poslední čtvrtina filmu díky tomu působí, jako by byla k začátku přilepená tak nějak z nouze, hlavně aby už to všechno bylo pryč.



Celkově je ale filmový Miláček takový nemastný, neslaný. Nijak vás neurazí, ale ani nenadchne. A rozhodně nejde o typ příběhu, ve kterém byste si měli zavařit mozek tím, že budete zkoumat, proč postavy vystupují tak, jak vystupují. Maupassantovy knihy měly bavit a bavily, film ale spíš nudí.

• miláček, Uma Thurman, Robert Pattinson, drama, kino