Archiv

Máme papeže! Pravděpodobně…

2012-04-05 00:00

S pochybami o vlastních schopnostech bojuje nově zvolená hlava katolické církve ve filmu Nanniho Morettiho.

Na letošním Febiofestu obdržel italský režisér, herec a producent Nanni Moretti ocenění za přínos světové kinematografii, a k této příležitosti se promítla sedmička jeho snímků. Jelikož jde o předního tvůrce především v domácí Itálii, dá se odhadovat, že pro spoustu lidí byla návštěva některého z jeho politicky motivovaných kousků vůbec prvním setkáním. Právě film Máme papeže! (Habemus papam) by mohl mít přitom největší šanci oslovovat diváky i z řad masového obecenstva.


Papeže máme i v traileru s českými titulky

Hned v úvodu Moretti chytře využívá dokumentárních záběrů z pohřbu papeže Jana Pavla II. z roku 2005, aby navodil pocit autenticity k vlastnímu fiktivnímu příběhu o zvolení dalšího Svatého otce. Na zaplněném Svatopetrském náměstí dychtivě čekají křesťané i televizní štáby, zdali bude v konkláve vyhlášen nástupce. Z balkónu baziliky nakonec zazní slavnostní „Habemus papam“, avšak nového papeže představa oficiálního vykročení před veřejnost paralyzuje. Nepochybuje o své víře, z nejasných důvodů ale pochybuje o svých schopnostech a autoritářských kvalitách. Kvůli mentálnímu zhroucení je proto do Vatikánu povolán psychoanalytik, který toho sice nemůže ve výsledku příliš udělat s pacientem, ale s ostatními kardinály by mohl pohnout mimo kodifikované tradice.



Během prvních pětačtyřiceti minut se děj rozdělí na dvě linie – první ukazuje muže, který ztrácí víru v sebe sama a hledá smysl existence, druhá se zaměřuje na věřící, kteří jsou krizí významného jedince ochromeni. Moretti cílí především na kardinály v jejich izolovaném mikrosvětě, do nichž prostřednictvím psychoanalytika satiricky rýpe. Stejně jako vážení pánové v červených hábitech je přivolaný terapeut zaseknutý v bazilice do doby, než bude oficiálně oznámeno jméno papeže. A tak se snaží zabavit, pomáhat a v hodnostářích církve probudit dětskou radost. Ztvárnil ho sám Moretti.

Film obsahuje spoustu zábavných situací, jimiž jsou polidšťováni kardinálové i papež, skutečně silné rány proto schytávají věřící. Jelikož obyčejní lidé uvnitř filmu na rozdíl od diváka netuší, co se za zdmi vlastně děje a proč již není vyneseno jméno duchovního lídra, jsou konfrontováni pouze s negativními zprávami a šoky. Svatý otec zemřel, nástupce údajně existuje, avšak není uveden, a Bůh zarytě mlčí. Pointou vlastně je, že neexistují žádné jistoty a člověk se musí postarat sám o sebe.



K tématu vysoko postavených osob snímek nabízí scénu, která může vést až k filozofickým debatám. Když se hlava katolické církve svěřuje se svými problémy, přičemž nemůže potíže konkretizovat na svůj případ, hovoří o sobě jako o divadelním herci. Má rád zájezdy, cestování z jednoho místa na druhé, premiéry a čtení recenzí, ale už se cítí starý a unavený. Intenzitou výpovědi jde o jeden z vrcholů, na němž má hlavní podíl sympatický a distingovaným výkonem uvěřitelný Michel Piccoli.

Máme papeže! poskytuje svébytný pohled na Vatikán, který je na mnoha místech úsměvný, leč satiricky vybalancovaný, aby z náboženského hlediska nevyvolával kontroverze. Nepouští se tedy do žádných větších akcí, ale zajímavé prostředí se povedlo zužitkovat.

• kino, film, drama, Nanni Moretti