Archiv

Fair Game (3)

2013-01-30 11:18

Ve dnech, kdy celý svět žije smrtí Usámy bin Ládina míří do našich kin film o tom, jak se americká vláda rozhodovala pro invazi do Iráku.

Když se v roce 2003 Spojené státy vydaly zničit režim Saddáma Husajna , doprovázely jejich rozhodnutí mnohé skandály a jedním z nich bylo i prozrazení identity agentky CIA Valerie Plameové. Ta o všem později napsala knihu Fair Game a podle té nyní natočil Doug Liman stejnojmenný film.



Malý historický exkurs: Záminkou pro útok na Irák se stala domnělá existence rozvinutého programu na výrobu jaderných zbraní. V rámci vyšetřování zda je to pravda či ne, byl bývalý diplomat Joe Wilson, manžel Valerie Plameové, vyslán do Afriky, aby ověřil pravdivost dohadů o prodeji obohaceného uranu do Iráku. Žádné podezřelé obchodování ale neodhalil a v reakci na vyhlášení války o tom napsal článek do The New York Times a rozpoutal tak vlnu diskuzí a kontroverze. Brzy nato byla novináři odhalena Valeriina utajovaná identita a její život se obrátil na ruby. Pozdější oficiální vyšetřování ukázalo, informace o Valeriině identitě unikla z blízkého prezidentova okolí a pravděpodobně proto, aby zdiskreditovala Wilsonovy informace.



A zpět k filmu. Mezi jeho trumfy by mohlo patřit to, že složitý příběh plný jemných souvislostí a politických intrik vypráví s úžasnou lehkostí a srozumitelně, v hlavních rolích nabízí zvučná jména - Valerii Plameovou hraje Naomi Watts a jejího manžela, Joea Wilsona, Sean Penn - a samotné téma je krajně kontroverzní a proto velmi přitažlivé. Jenže jedna věc všechna esa spolehlivě zabíjí - tendenčnost. Fair Game v přeneseném slova smyslu znamená “snadná oběť”. A to, že takto svou knihu nazvala sama Valerie Plameová  - a dodala k podtitul “můj život špiona a jak mě zradil Bílý dům” - jasně naznačuje, v jakém duchu se předloha i film ponesou. Ano, agentku semlela mašinerie tisíckrát větší než ona sama a jistě to bylo to poslední, co odměnou za své služby čekala, jenže pohled raněného nevinného zvířátka není příliš důvěryhodný.



V až příliš dlouhém úvodu je Plameová vykreslena jako superagentka, která nejenže zvládá přísně tajné operace kdekoliv na světě, ale zároveň je vzornou matkou, manželkou i kamarádkou, empatickou, vlasti věrnou a skromnou - chtělo by se říci - nadženou. Neustále zdůrazňovaní jejích kladů je až ukrutně naivní a tím i otravné. Do žánru politického thrilleru, kam film jednoznačně směřuje, podobné černobílé vidění nepatří. Nemluvě o tom, že černobílé je v současnosti máloco. Čímž nechci Valerii Plameovou z ničeho vinit, ale když Vám někdo skoro 2 hodiny neustále opakuje jak úžasná a poctivá je, zcela logicky o tom začnete pochybovat.



Fair Game sice nabízí potenciálně zajímavý pohled do zákulisí americké politiky, ale protože až příliš okatě padá na jednu stranu, tak trochu sama sebe podráží a to je velká škoda. Není na místě chtít po filmařích objektivitu, ale soudnost by mít mohli. 

Američtí novináři celou aféru v odkazu na slavnou Watergate pojmenovali Plamegate. Podobná paralela ale mezi filmy fungovat nebude, Všichni prezidentovi muži jsou totiž úplně jiná liga.

• kino, film, drama, thriller, životopisný, Sean Penn, Naomi Watts