Tuaregské blues

Tartit se poprvé představili v roce 1995 na veletrhu afrického umění v Abidžanu, bývalém hlavním městě Pobřeží slonoviny. Svůj první koncert odehráli jen pár měsíců po svém vzniku a od té doby inspirovali i další hudebníky například Tinariven nebo afrického kytaristu Ali Farka Toureho.

 

Těchto devět hudebníků se potkalo v utečeneckém táboře v Burkina Faso a jejich hudba tak přináší nestylizovanou výpověď o životě potomků nomádských Tuaregů, jimž bylo zabráněno v přirozeném pohybu. Možná i proto bývá jejich hudba nazývána pouštním blues. Jejich baladické písně ovšem často dostávají hypnotický ráz a ženské vokály volající a vyžadující odpověď vyjadřují spíš než melancholickou rezignaci nové vyhlížení naděje.

 

Tartit

 

Zatímco pět žen sedí na zemi, zpívá a rozeznívá prostor cyklickými rytmy, muži vnášejí do tohoto kroužení mysli prvek odvádějící hypnotizované vědomí zpět k sobě. Nenásilně se tak prolíná horizontální poloha prohlubujícího se transu s vertikálním vykročením k opětovné naději.

 

Tartir vydali celkem tři alba, z nichž poslední s názvem Abacabok vyšlo v roce 2006. Koncert této kapely proběhne v rámci Respect Plus 10 a dá se očekávat, že bude patřit mezi to nejoriginálnější, co tato celoroční série koncertů world music nabídne.

 

Více se o koncertu a kapele dozvíte ZDE.

 

Tartit společně s Afel Bocoumem na festivalu Respect v Praze roku 2007