Archiv

Bush s mořem vzpomínek

2012-08-15 18:36

Britští Bush nemají nic společného s bývalým americkým prezidentem. Jsou jednou z dalších slavných rockových kapel, které nejsilněji zářili v 90. letech. Do Česka přijíždějí s novým albem The Sea of Memories, jež vyšlo po desetileté tvůrčí pauze - 22. srpna zahrají v Lucerna Music Baru.  

Kapelu Bush jste mohli prvně a také nejsilněji zaregistrovat v polovině 90. let, kdy se svezli na vlně zlatého období grunge rocku, i když je (londýnské rodáky) k této scéně nikdo nemohl místně řadit. (Jeden z producentů o Bush psal jako o mezičlánku, který chybí mezi Nirvanou a Pearl Jam.) Stejně jako řadě dalších představitelů tehdejšího alternativního rocku jim to obrovské vzepětí a propojení rockové hudby s životním stylem v začátku kariéry nemálo pomohlo. Anebo se prostě trefili do správné doby s tím, co hrají. Buď jak buď.



Kapelu založili v roce 1992 frontman Gavin Rossdale a kytarista Nigel Pulsford a po připojení ostatních členů k dovršení klasické sestavy (rytmická kytara, sóĺová kytara, baskytara, bicí) jim vyšlo už v roce 1994 debutové album Sixteen Stone. Přebustrované kytary, syrový hutný zvuk, schopnost mistrně pracovat s energií skladby, a když je třeba, složit dokonalý ploužák, který zůstane nejednomu zamindrákovanému teenagerovi dlouho v hlavě, nakřáplý Gavinův hlas a možná i jeho pěkná tvářička - to byly atributy okamžitého úspěchu desky. Málokdo vyrukuje v rámci jednoho alba s tolika singly, schopnými unést svůj hitový potenciál: úspěch slavila ostrá a svižná píseň Machinehead, Little Things s umně zamaskovanými cobainovskými kytarovými rify, slušně provedené Everything Zen i Comedown, ale především nepřekonatelný ploužák Glycerine.  

   

Hitem číslo jedna na druhé desce Razorblade Suitcase byl výborný song Swallowed. Při sledování jeho videoklipu možná uroníte slzu nad tím, že co se týče vizuálního stylu - tohle jsou ukázkové devadesátky. Takhle se kdysi točili klipy, takhle rockoví fanoušci vypadali a  snažili se vypadat. Deska obsahovala i další více hranou píseň Greedy Fly, ale fenomenální úspěch Sixteen Stone nepřekonala ani ve kvalitě, ani v prodejnosti, ačkoli ji produkoval Steve Albini, který stál například za In Utero od Nirvany. Zdá se, že Bush jsou typickým příkladem kapely, která se ze strmého úspěchu v 90. letech už nedokázala vzpamatovat a s dalšími alby i roky šla kvalitou jen dolů. V roce 1999 vyšlo album The Science of Things, kde byste si už vybrali jedinou výraznější píseň The Chemicals Beetween Us a to ještě musíte přivírat oči. Rozhodnutí k používání elektroniky se mi u Bush jeví spíš jako bludná cesta z kruhu, cesta do pekla průměrného radiového popu, která je také zavedla až ke zhroucení krátce po vydání čtvrté desky Golden State, na níž se pokusili vrátit zpět, ale nevěděli jak. Kytary v People That We Love třískají, balada Inflatable je procítěná, ale nějak to nemá koule... A desetiletá přestávka byla pro Bush pravděpodobně to nejlepší, co mohli udělat.



V minulém roce vyšlo kapele Bush v mírně obměněné sestavě album The Sea of Memories. Poslechněte si skladby Sound of Winter, The Afterlife anebo Baby Come Home a posuďte sami, jak se Bush v modernějším soundu vracejí na piedestál. Anebo tak udělejte na koncertě v Lucerna Music Baru 22. srpna.

• rock, live band, koncert