Archiv

Povznášející Cinematics v Lucerně

2012-01-16 20:25

Po pěti letech a ještě před vydáním dlouho očekávané nové desky, která by měla spatřit světlo světa tento rok, přijíždějí 18. ledna do Lucerna Music Baru britští Cinematic Orchestra.

Na produkčním plášti Cinematic Orchestra je neodmyslitelně nalepená zase ona nálepka dobrého vkusu a hlavně kvalitní muziky, kterou poskytuje legendární label Ninja Tune. Jméno skupiny je vlastně s tímto osvíceným vydavatelstvím spojeno od samého počátku, stejně jako jméno jejího zakladatele. Skot Jason Swinscoe, který do Londýna dorazil přes Yorkshire a Cardiff, kde studoval umění, totiž byl v době založení projektu řadovým zaměstnancem labelu – staral se o prodej do zahraničí. Swinscoe měl před koncem minulého století poměrně bohaté zkušenosti z jiných kapel i DJingem, přičemž nikdy nepřestal být zasažen jazzem s hutnými basovými linkami, ani láskou ke starým filmovým melodiím z 50. a 60. let. To vyústilo ve velmi zajímavý vznik debutového alba projektu Cinematic Orchestra. Jason jednoduše rozesílal oblíbené party filmové hudby jiným muzikantům a nechával jim volnou ruku v tom, jak do ní zaimprovizují, co do ní přidají a nahrají. Album Motion, které vyšlo v roce 1999 právě pod Ninja Tune, mělo nakonec zasloužený kritický i divácký ohlas.



Kéž by se i městu Plzni, která si vysoutěžila pro rok 2015 titul Evropské město kultury, podařilo něco podobného jako se povedlo v Portu před 10 lety. Portugalští organizátoři totiž  oslovili Cinematic Orchestra, aby složili hudbu pro němý film Dzigy Vertova z roku 1929 A Man with a Movie Camera… Kromě živých performancí z toho vzniklo nádherné stejnojmenné album, u něhož by výraz „obstojí i bez obrazu“ byl trochu málo. A protože aranže jsou prostě obor, ve kterém je Jason Swinscoe jako doma, adaptoval za přispění elektroniky a nových vokálů zásadní část materiálu z A Man with a Movie Camera i na řadové album Every Day (2002).     

V roce 2004 se Swinscoe přestěhoval do Paříže a o tři roky později z toho byla deska příznačně nazvaná Ma Fleur. Elektronika je zde najednou oproti dosavadní práci kapely upozaděná, albem vás provází daleko více klavírní linka anebo akustická kytara, na nichž základy skladeb stojí. Především To Build a Home, na níž se podílí kanadský písničkář se sametově ženským hlasem Patrick Watson, je nádherná píseň, posléze mnohokrát použitá v nejrůznějších filmových projektech. Vokály vůbec nabývají na tomto albu na důležitosti. Ve dvou kusech přispěla i tehdy sedmašedesátiletá americká soulová zpěvačka Fontanella Bass (Familiar Ground a Prelude), a stejně tak i Lou Rhodes (Time and Space a společně s Watsonem v Music Box), zpěvačka dnes znovuobnovených Lamb. (Mimochodem - Lamb se objeví 4. února v Praze v KC Vltavská.) U alba Ma Fleur studiová práce Cinematic Orchestra na řadových albech zatím končí, jen doporučit se dá ale i živák Live at the Royal Albert Hall anebo remixy nazvané Late Night Tales. Každopádně již tento rok by se měli fanoušci dočkat nového kousku.

Aktuální soupisku muzikantů Cinematics tvoří šestice: Jason Swinscoe, Phil France, Luke Flowers, Tom Chant, Nick Ramm a Stuart McCallum. I když budete mít Cinematic Orchestra hodně naposlouchané, je pravděpodobné, že na živém koncertu jen tak nerozeznáte, kde končí jednotlivé songy a kde už začíná improvizace přítomných muzikantů. „Povznášející“ – to je nejbližší adjektivum pro pocit, který ve vás vystoupení této kapely vyvolá. 18. ledna hrají v Lucerna Music Baru.

• Cinematic Orchestra