Autor: Mario Gelardi
Hrají:
Smutná Jitka
Nekudová Tereza
Koreček Ivan
Zadražil Jan / Valenta Radek
V pondělí 23. října 2006 proběhla v Divadle v Řeznické první čtená zkouška nově chystané inscenace, která se na repertoáru jedné z nejmenších pražských scén objeví v prosinci letošního roku. Ve spolupráci divadla a produkční společnosti Kláry Issové se připravuje hra současného italského dramatika a režiséra Maria Gelardiho Zlomatka. V České republice dosud neinscenované dílo se odehrává v Neapoli v domácnosti maloměšťácké, bigotní Anny. Základním zdrojem konfliktu je přiznání Annina syna k homosexualitě. Otřesená matka uvězní syna v bytě a rozhodne se ho z jeho neduhu léčit.
Téma homosexuality sice není v dramatické tvorbě nové, ale Gelardimu se podařilo v bravurní tragikomedii vystihnout a dokonale zmapovat podstatu předsudků primitivních lidí. Právě Annina zabedněnost, naprostá neochota vyhlédnout za hranice vlastní omezenosti, celoživotní praktikování hesla: Čemu nerozumím, to neexistuje, a pakliže existuje, je to nesprávné!, to vše jsou příčiny naprostého neporozumění mezi matkou a synem, které vede až k překvapivě mrazivému vyústění, přestože celá hra je především komedií.
Gelardi patří k nejmladší generaci italských dramatiků, jeho hra získala ocenění v soutěži mladých talentů v roce 2002. Řadí se k těm evropským autorům, které znepokojuje uvnitř sjednocující se Evropy stejné téma intolerance. Ta se zdaleka netýká jen minorit, ať už jakýchkoli. Vždyť i v Gelardiho hře nejde primárně jen o homosexualitu, ale především o malichernost, neochotu a neschopnost vystoupit z hranic vlastních předsudků. Alarmující je však, že síla, která doposud v konvenci evropské kultury překonávala vše, totiž láska, tady selhává. Není dost silná, aby preferovala štěstí milované bytosti. Láska nabývá zcela nové podoby. Jejím dominantním prvkem se stává manipulace. Láska, kdysi bezvýhradný cit, dokonce láska mateřská, která vždy bývala symbolem sebeobětující se nezištnosti , dostává obrovské trhliny. Mění se v mocenský zápas, kde pro údajné a velmi pochybné blaho dítěte, uplatňuje rodič svou dominanci, svou představu o tom, jak má vypadat svět, a to dokonce bez jakýchkoli skrupulí.
Velkou devizou Gelardiho hry je, že na společenské podněty reaguje aktuálně, že se odehrává teď a tady, což u divadelních her není právě běžné, protože často trvá řadu let než se společensko historická zkušenost přetaví do dramatické podoby. Zároveň je sympatické, že dokáže společenskou reflexi podávat s velkorysým nadhledem a velkou ironií, takže je stravitelná pro poměrně široké spektrum publika.
Hra stojí především na dvou hereckých výkonech matky a syna- pro něž jsou skvělou hereckou příležitostí. Režisér Peter Gábor, absolvent pražské DAMU, který působí na různých scénách po celé České republice a šest let zastával místo uměleckého šéfa v Olomouci, obsadil do role matky členku souboru Národního divadla Jitku Smutnou. O postavu syna Jan Zadražil, působící v Divadle na Fidlovačce, v Ta Fantastice a dalších pražských divadlech a Radek Valenta. V dalších rolích se objeví Tereza Nekudová a Ivan Koreček.
