12345 aneb 4+1
příběhy nalezené na ulici
povíce negativní komedie s pozitivním poselstvím
Tepna v srdci Prahy, kam chodí balíci nakupovat, mladí hejskové se opíjet, cizinci producírovat, všichni přestupovat a ztroskotanci troskotat. A přece v téhle zaprášené a hlučné „výkladní skříni“ někdo žije.
První skutečná recyklovaná inscenace divadla Komedie o zvláštním setkání těch „z ulice“ s bytostí, která přichází odjinud, nemá minulost ani budoucnost, ale je ochotna naslouchat… a měnit.
Inscenace inspirovaná nalezeným textem, průchody a průjezdy, ale také videozáznamem, fotografií a zvukovým záznamem, pořízených mobilním telefonem.
Projekt na pomezí dokumentu a podobenství o podání ruky ne-mocným tohoto světa, průhledech do jiných prostor a obhajobě základní důstojnosti každé lidské bytosti.
Hrají:
Martin Finger
Jiří Štrébl
Gabriela Míčová
Josef Žluťák Hrubý / Martin Pechlát
Stanislav Majer
Roman Zach
Koncepce a scéna: David Jařab a kol.
Kostýmy: Kamila Polívková
Scénář a režie: David Jařab
Hudba: Roman Zach
OHLASY Z TISKU:
„Jařabovo zdařilé podobenství nabízí nový pohled na všední situace, odkrývá atmosféru místa jemu více než známého a pro ostatní nově objeveného, vzkříšeného. Tento pohled přitom není prvoplánový ani povrchní, výtečný text mu propůjčuje hloubku a díky nápadité scéně a přirozenému herectví neuvěřitelnou lehkost. Uměleckost Jařabova vyjádření spočívá hlavně ve formě, v divadelním jazyce, díky kterému ctitel surrealismu snese nedobrovolné srovnání s filmovým guru téhož směru - Janem Švankmajerem. Projektem Vodičkova - Lazarská Jařab dokazuje, že umí vyprávět stejně dobře a záživně jako on.“ Tereza Vinická (Lidové noviny, 7. prosince 2005)
„Stanislav Majer dává svému novodobému Ježíši nesentimentální laskavost, věcnost i jemný humor. A to v souladu s Jařabovou předlohou, v níž je například zázrak v Káni Galilejské se špetkou ironie připomenut proměnou piva ve vodu a městská ulice je pojímána jako bytost s mokvajícími stigmaty, z nichž stále cosi teče. Scénický evangelijní apokryf Vodičkova-Lazarská je postaven na mnohoznačnosti, jež proniká názvem, dialogy, příběhem, pojetím figur i tím, jak jsou herecky podávány.“ Bronislav Pražan, (Týdeník Rozhlas, 13. února 2006)
