VEŘEJNÉ OKO

Autor: Peter Shaffer

Komedie vynikajícího scénáristy a dramatika se ostatně jako většina autorových her zabývá tématem otevřenosti, nezávislosti a schopnosti být člověkem svobodným i svobodu smysluplně využívat.

Peter Shaffer je anglický dramatik, jehož druhým domovem se na dlouhá léta stal New York. Jeho hry byly po dlouhá léta uváděny v obou jeho vlastech se srovnatelným úspěchem, v Americe jich byla navíc řada zfilmována. Do podvědomí širší veřejnosti vstoupil autor především díky svému dramatu Amadeus, jež se stal předlohou slavného Formanova snímku. Shaffer patří k autorům, kteří nikdy nepovažují své dílo za ukončené či završené. Nejen že neustále přepisuje a upravuje hry již napsané, ale zároveň se nikdy neuchyluje dvakrát ke stejnému žánru nebo už zvládnuté formě. Přestože je jeho tvorba žánrově a stylově neobyčejně pestrá, jedna věc zůstává konstantní – totiž téma. V centru dramatikovi pozornosti se vždy znovu ocitá věřící, dalo by se říci až vírou posedlý blázen v konfliktu se světem zdánlivé normálnosti, konvenčnosti, konformity. Ztráta víry, smysluplnost jejího hledání, obtížnost tohoto zápasu ve světě, v němž převládá racionalita, skepse, módní cynismus, to jsou témata, která Shaffera dramatika nepřestávají vzrušovat od počátku jeho tvorby, kam spadá i komedie Veřejné oko. Byla napsána v roce 1962 a šokovala anglickou divadelní veřejnost, neboť následovala po temném, ibsenovském dramatu Etuda pro pět prstů, která v režii Johna Gielguda Shaffera proslavila a vynesla ho na hvězdnou dráhu anglického divadelního nebe. Nikdo neočekával, že začínající dramatik podstoupí takové riziko a pokusí se prorazit ve zcela jiném žánru. Shaffer se zachoval stejně jako hlavní postavy jeho her, nezodpovědně, bláznivě a riskantně a uspěl. Po uvedení Veřejného oka nikdo nepochyboval, že se zrodil nový komediální autor. Podobné překvapení připravil divákům pak ještě mnohokrát.

Komedie Veřejné oko, kterou její překladatel Jiří Mucha označuje jako „příběh něžně moudrý“, je bravurní konverzační komedií s dobře napsanými situacemi a postavami. Ale je zároveň i něčím víc. V době, kdy byla uvedena v Čechách poprvé, o ní Jiří Mucha napsal: „Shaffer uchvátil diváky humorem a fantazií zápletky a dialogů… Žádný divák neodolá hrdinovi, který splňuje jeho tajná přání chovat se ve vážné situaci nekonvenčně, neuctivě a s naprostou lhostejností k možným následkům. Bohorovné přehlížení konvencí výstředním detektivem působí jako injekce normálnosti do lidských životů, zvyklých přijímat zkostnatělost a pokroucenost jako přirozený stav věcí.“ Bláznivý příběh netypického, trochu šokujícího manželského trojúhelníku o hledání ztracené lásky, o chvále moudrého bláznovství, o smyslu zápasu o lásku a o hledání ztracené víry, působí více než čtyřicet let po napsání jako neobyčejné osvěžení. Jako napůl zapomenutá melodie, kterou je dobré si připomenout, abych docela neokorali a nepoztráceli svoji lidskost.

V Praze bude komedie Veřejné oko uvedena podruhé, v r.1965 se hrála v Divadle v Nuslích, v České republice byla uvedena v roce 1992 ve Státním divadle v Ostravě. Film, který byl podle této hry natočen s Miou Farrow v hlavní roli, se v českých kinech hrál pod názvem Soukromý detektiv.

Hrají:

Vaculík Lukáš, Issová Klára, Čermák Hynek