VĚC MAKROPULOS
Autor: Leoš Janáček

V roce 2008 si připomínáme 80 let od smrti Leoše Janáčka, jedné z nejoriginálnějších osobností evropské hudby a bezesporu světově nejproslulejšího českého operního skladatele. Janáčkova předposlední opera Věc Makropulos (1926) je inspirována stejnojmennou hrou Karla Čapka. Z jeho věhlasné „filosofické komedie“ o touze po nesmrtelnosti i strachu z ní přejímá Janáček základní dějová fakta, postavy a situace. Jeho samostatným a pro něj typickým vkladem je však vyhrocení erotických vztahů a erotické atmosféry příběhu vůbec i obrovské vcítění do ústřední role ženy, slavné zpěvačky Emilie Marty, která přes všechen cynismus získaný během svého nesmrtelného života vlastně stále touží po lásce, smyslu, naplnění a závidí smrtelným, že v tyto „obyčejné věci“ – možná naivně – věří. Anglo-americký inscenační tým doplňuje český dirigent Tomáš Hanus, který tuto Janáčkovu operu řídil již v pařížské Opéra Bastille.
Účinkuje orchestr a sbor opery Národního divadla.

Koprodukce s English National Opera, Londýn

Dirigent: Tomáš Hanus
Režie: Christopher Alden
Režijní spolupráce: Peter Littlefield
Scéna: Charles Edwards
Kostýmy: Sue Willmington
Světla: Adam Silverman
Sbormistr: Martin Buchta
Dramaturgie: Beno Blachut 


Účinkují:

Emilia Marty: Gun-Brit Barkmin 

Albert Gregor: Gianluca Zampieri 

Solicitátor Vítek: Jan Markvart 

Kristina: Alžběta Poláčková 

Jaroslav Prus: Martin Bárta 

Janek: Tomáš Kořínek 

Advokát dr. Kolenatý: Gustáv Beláček 

Strojník: Bohuslav Maršík 

Poklízečka: Lenka Šmídová 

Hauk-Šendorf: Jan Ježek 

Komorná: Stanislava Jirků