SVOU VLASTNÍ ŽENOU

Autor: Dough Wright

DIVADLO LETÍ ve spolupráci s festivalem MEZIPATRA (host)

»Charlotte von Mahlsdorf, sexuální psanec a sovětský špion?«

»Mata Hari byla mužem: Skutečný příběh nejznámějšího berlínského transvestity!«

»Soudružka Charlotte: Je její převlek víc než ženský šat?«

Strhující životní příběh kontroverzního německého transvestity Lothara Berfelda alias Charlotty von Mahlsdorf, který vyšlapal na vysokých podpatcích cestičku mezi dvěma nejrepresivnějšími režimy, jaké kdy civilizace poznala - mezi nacismem a komunismem.

Doug Wright

Patří mezi nejúspěšnější současné americké dramatiky. Zásadním zlomem v jeho kariéře byla cena Obie za mimořádný počin v oblasti dramatu za hru Quills. Další prestižní ocenění hry Kesselringovou cenou za nejlepší nové americké drama podnítilo zájem Hollywoodu a Wright přepracoval hru do podoby filmového scénáře (film s Geoffrey Rushem v hlavní roli byl v ČR uveden pod názvem Perem markýze de Sade). Za scénář k filmu Quills byl Wright nominován na Zlatý glóbus. Další Wrightovy hry si od té doby nacházejí cesty na jeviště významných amerických divadel (Lincoln Center, WPA Theater, Geffen Playhouse, Wilma, Wooly Mammoth, McCarter Theater); jako rezidentní dramatik píše pro New York Theatre Workshop.

Za hru Svou vlastní ženou obdržel mimo jiné prestižní Pullitzerovu cenu za nejlepší drama pro rok 2004 a cenu Tony za nejlepší hru sezóny.

Charlotte von Mahlsdorf

Narodil se 18. března 1928 v obci Mahlsdorf na předměstí Berlína jako Lothar Berfelde, syn manželů Maxe a Gretchen Berfelde. Už od dětství se však Lothar cítil více jako dívka. Lotharův otec byl od konce 20. let členem NSDAP; časté hádky mezi otcem a Lotharem (stal se v roce 1942 na otcův popud členem Hitlerjugend) eskalovaly v roce 1944, když Lotharova matka odešla od rodiny: Lothar zabil svého otce kuchyňským válečkem. V roce 1945 byl Lothar několik měsíců hospitalizován na psychiatrické klinice a později také odsouzen ke čtyřletému vězení.

Po konci 2. světové války byl Lothar propuštěn z vězení. Pracoval ve starožitnictví a začal se oblékat do ženských šatů. Z Lothara se stala Lotynka (Lottchen), usadil se v Mahlsdorfu a stal se tamější populární postavičkou. Začal sbírat starožitnosti z období tzv. Gründerzeit a brzy založil v Mahlsdorfu muzeum užitého umění Gründerzeit Museum, které bylo otevřeno veřejnosti v roce 1960. Muzeum si rychle oblíbila především homosexuální komunita; kolem roku 1970 bylo nejoblíbenějším místem setkání berlínských gayů a lesbiček. V roce 1974 východoněmecké úřady učinily několik opatření, která měla muzeum dostat pod státní kontrolu. Lothar, v té době už známý jako Charlotte von Mahlsdorf, na protest proti zásahům úřadů uzavřel muzeum pro veřejnost. Zásluhou herečky Anne Kathrin Bürger a advokáta Friedricha Karla Kaula (a údajně také díky nejasné spolupráci Charlotty se Stasi) úřady povolily znovuotevření muzea.

V roce 1991 došlo k útoku neonacistů při slavnosti pořádané na zahradě muzea. Několik hostů bylo vážně zraněno. Po této události ohlásila Charlotta svůj záměr odejít z Německa. V roce 1992 byla oceněna Spolkovým křížem za zásluhy. V roce 1995 provedla muzeem poslední návštěvníky a v roce 1997 se přestěhovala do Porla Brunn ve Švédsku, kde otevřela (staro)nové muzeum užitého umění konce 19. století – s mimořádným úspěchem. Berlínská radnice zakoupila v roce 1997 budovu Gründerzeit muzea i s částí Charlottiny sbírky a krátce na to pod záštitou Spolku Gusthaus Mahsldorf muzeum znovu otevřela pro veřejnost.

Lothar Berfelde známý jako Charlotte von Mahlsdorf zemřel 30. dubna 2002 na infarkt při návštěvě svého muzea v Mahlsdorfu.

Hrají:

Smolárik Pavol

Délka představení: 135 minut