Třetí uvedení díla jednoho z nejvýznamnějších rakouských spisovatelů a dramatiků na jevišti divadla Komedie. Do hlavní role obsadil tentokrát režisér D. D. Pařízek herce Martina Fingera.
V centru Bernhardovy dramatické a beletristické tvorby stojí většinou vůči téměř všemu nepřátelsky naladěný hrdina, často umělec nebo (samozvaný) vědec, který se postupem času projevuje jako naprosto neúprosný kritik kulturního, politického a společenského dění.
Ambivalentní Světanápravce má v Bernhardově díle výjimečné postavení. Titulní postava je typickým Bernhardovským megalomanem, nese znaky samolibosti, tyranizuje svým odhodláním ke „světa-nápravě“ všechny a všechno, jako mizantrop nešetří hlavně a především své nejbližší okolí. Právě v tom se ovšem i liší od jiných Bernhardových hrdinů: Světanápravce jako by se znovu a znovu definoval ve vztahu ke své životní družce. Rozpory a přestřelky se Ženou, která manifestace rodinné mocenské hierarchie zpočátku pokorně snáší, jsou na Bernharda neobyčejně konkrétními, místy bezmála živočišnými scénami z partnerského života. Vztah se zdá být posledním útočištěm - fórem, na kterém Světanápravce může malicherně usilovat o malou nápravu věcí všedního života, když se mu ta velká nevydařila...
