|
|
Strýček Váňa - Divadlo Na zábradlí
drama/komedie
STRÝČEK VÁŇA (ĎAĎA VAŇA) Autor: Anton Pavlovič Čechov "Uleví se vám!" Petr Lébl dokázal propojit obrazy fotbalového mužstva, horké Afriky, tajemnou atmosféru anglických detektivek, pokus o vraždu, všechno opepřit flirtem na střeše a završit bujným veselím s rozjařenou písní Žluté růže z Texasu. Přijďte se přesvědčit, s jakou rozkoší si - zcela v Čechovově duchu! - pohrává s klasickým příběhem a jak myslí na své diváky, aby se ani na zlomek sekundy nenudili. "PŘIJĎTE NA ZÁBRADLÍ! ULEVÍ SE VÁM!" Inscenace se zabývá pocity konce století, únavou i vírou v nový začátek, veselým způsobem nahlíží do bezvýchodných mezilidských vztahů, neopětovaných lásek a pocitů naprostého zhnusení ze světa. Lébl představuje Čechovův svět svou provokující optikou s gejzíry originálních nápadů, hříček a ztřeštěností, dotvářených na základě precizní dramaturgické práce Ivany Slámové. Opíral se při tom - jako vždy - o špičkové české herce. Zbytečnost svého údělu si uvědomují a úlevu marně hedají správce rodinného statku Ivan Vojnickij i ochránce lesů doktor Astrov, zchudlý statkář Tělegin, profesor Serebrjakov, jeho krásná žena Jelena i dcera z prvního manželství Soňa. Druhou část hry otevírá Váňa Jiřího Ornesta zpěvem Matuškova hitu Žluté růže z Texasu v saloonu amerického střihu včetně westernových širáků. Střídavé propady deprese a opojení iluzorní nadějí v průběhu těchto výjevů z vesnického života ve čtyřech dějstvích a třech dnech na konci století ale doprovází nejen tato americká country, ale i Mozartův Don Giovanni a klavír Filipa Topola. "Jestlipak si na nás lidé za sto let vzpomenou?" ZAJÍMAVOSTI "K Antonu Čechovovi se vracíme potřetí, bereme ho Na zábradlí jako lehkou drogu. Jedno sto let od napsání jsme inscenovali Racka, později Ivanova, dvě z prvních Čechovových her, které v době svého prvního uvedení v Rusku propadly. Lépe nevyšel ani Stýček Váňa, kterého ovšem nedlouho po premiéře uvedl tehdy zánovní MCHAT v rakousko-uherské Praze s velkolepým úspěchem! (Češi Čechovovi patrně hodlali rozumět...). A Čechov, jak víme, z toho měl velkou radost. Snažíme se tedy dělat Čechova tak, jak si myslíme, že by udělal autorovi radost a přirozeně tak, aby dělal radost i nám", řekl ke své inscenaci s podtitulem Uncle Vanya Petr Lébl. DOPORUČENÍ - Magadléna Sidonová byla nominována ze roli Soni na Cenu Alfréda Radoka Za nejlepší ženský herecký výkon. - Zdena Hadrbolcová jako chůva Marina tu pobíhá v dresu a píská zápas mužstvu sestavenému z vesničanů. - Magdaléna Sidonová a Petra Špalková se ocitnou v prekérní situaci. Zachrání jen poslední zbytek spodního prádla? A řízek? - Zpívá Jiří Ornest živě nebo na playback? - Strýček Váňa, kde režisér šokujícně a přitom odpovědně umocňuje, dotváří a graduje Čechovův text až do groteskních obrazů, byla poslední inscenací tragicky zesnulého Petra Lébla. Vzkazuje v ní svým milým divákům, že "bez lásky se téměř nedá žít, natož pracovat!" RECENZE "Občas Lébl pracuje s přepjatě operními gesty, jež vytrhnou účinkující z činoherní konvence, jindy se zase objeví nenápadný odkaz k filmové inspiraci. Při veškeré provokativní rozkoštělosti použitých prostředků nejde o sbírku schválností a nahodilostí." (Zdeněk A.Tichý: Lébl završil trilogii kontroverzně. Mladá fronta Dnes, 18.10.1999) "O Východě se říká, že živoří přítomností a sní o budoucnosti. Západ žije budoucností a sní o přítomnosti. Rusko je podle stejné logiky zemí, která se ztotožnila se svým utrpením, Amerika naopak neumdlévá v touze po garantovaném štěstí. Zkrátka a dobře: oba hlavní představitelé Východu a Západu se k sobě mají asi jako voda a oheň. A z obou těchto materií uhnětl soubor pražského Divadla Na zábradlí v režii Petra Lébla pozoruhodnou interpretaci Čechovova Strýčka Váni, v podtitulu zamerikanizovaného na Uncle Vanya." (Tomáš Kafka: Chandra a country. Na Zábradí se hraje Strýček Váňa. Respekt, 47/ 1999). "Jedna z nejslavnějších Čechovových tragikomedií (z roku 1897) přetéká pocitem lidského míjení se, prázdnoty a nenaplnění, prostupuje jí krize jedince i celého lidského společenství. Jak se zdá, Petr Lébl s tímto věčně aktuálním vyzněním nijak nepolemizuje, pro jeho vyjádření však znovu hledá svérázné, emotivně účinné prostředky. Odrazovým můstkem se mu stává nespoutaná fantazie, vršení nejrůznějších asociací (vyprovokovaných třeba jen letmou zmínkou v textu) a jejich dovádění do absurdní konkrétnosti. Pravda, zmíněný postup by mohl vést do slepé uličky nesrozumitelných významů a schválností, na druhé straně však právě touto cestou lze stvořit zábavné, významově bohaté představení, naplněné obrazností, jaká mnoha jiným divadelním režisérům chybí." (Saša Hrbotický: Třetí Léblův Čechov odkrývá nové významy, baví a provokuje. Haló noviny, 3.11.1999) "Už od plzeňského divadelního festivalu se kolem inscenace Čechovova Strýčka Váni z pražského Divadla Na zábradlí nesla pověst provokativního díla. Nastudování Petra Lébla nenechá totiž mrtvého klasika na pokoji - je živé až moc. Možná některým teatrologům vstávají vlasy na hlavě, když hrají kluci na jevišti fotbal, pokud možno s chůvou (Zdena Hadrbolcová), a když všichni pějí o zlatých růžích z Texasu, salon strýčka Váni se mění v akční saloon Divokého západu s hlučnými přestřelkami. Krásné a chladné Jeleně v podání Evy Holubové vyznává lásku Bohumil Klepl jako doktor Astrov v pozici téměř nebezpečné životu - na střeše. (...) Postmoderně ironický pohled inscenátorů umocněný na druhou a propojený s tvůrčími nápady je určitou cestou, kterak klasika odmytizovat, aby jeho poselství souznělo s problémy dnešního nepatetického a skeptického člověka. Že lidé přicházejí o domov, ale žít se musí dál, i přes slzy, je přece jen také problémem současným. Důraz na komediální stránku dá však vyniknout i tragickým momentům. Všichni herečtí představitelé se podílejí na vyznění díla jako precizní součásti celku, aniž by přitom potlačovali svou osobitost." (Eva Jeníková: Strýček Váňa ze Zábradlí provokuje znalce klasiky. Slovo, 27.10.1999) "Viděl jsem ho až opravdu s vééééélkým zpožděním, dřív jsem prostě nemohl. Určitě v tom hodně sehrála vzpomínka, ale během toho představení jsem si vybavil Petra Lébla a tu jeho geniální představivost a konceptualitu. Byl to pro mě divadelní zážitek roku." (Ivan Vyskočil, návrh na inscenaci roku, Divadelní noviny 1/2001) Hrají: Jiří Ornest Bohumil Klepl Petra Špalková Magdalena Sidonová Alois Švehlík Vladimír Marek Zdena Hadrbolcová Jorga Kotrbová Jiří Švejda Ivana Slámová Zdeněk Janáček Pavel Raindl Aleš Šturm Karel Kühnel Režie: PETR LÉBL Překlad: Leoš Suchařípa Dramaturgie: Ivana Slámová Scéna: Jan Marek Kostýmní výtvraník: Kateřina Štefková Hudba: W.A.Mozart, Filip Topol Délka představení: 3 hodiny
|
|
|||||||||
