ŘÍMSKÉ NOCI

Autor: Franco D´Alessandro

Příběh vypráví o třicetiletém přátelství mezi americkým dramatikem Tennessee Williamsem a italskou herečkou Annou Magnani. Hra začíná koncem čtyřicátých let minulého století, kdy se Williams během svého pobytu v Římě konečně setká s herečkou, pro niž touží psát. Prakticky ihned najdou porozumění jeden pro druhého a tak v období, které následuje, předkládá autor divákům životní peripetie obou umělců: jejich úspěchy i pády, jejich vztahy k přátelům i milenců, a to vše zarámováno do padesátých a šedesátých let 20. století.

Hra pětatřicetiletého amerického dramatika italského původu měla premiéru v roce 2002 na off-Broadway, kde se setkala s velkým úspěchem. Autor totiž na základě historických pramenů napsal skutečně poutavý a současně dojemný příběh dvou na jedné straně slavných, na druhé straně velmi osamělých lidí.

Během mého mládí se u mě rozvinul obrovský obdiv k uznávanému americkému dramatikovi Tennesse Williamsovi a k úchvatné italské herečce Anně Magnani. Římské noci představují ryzí přátelství, hluboké a vášnivé. Autor Franco D´Alessandro chápe, že se my lidé cítíme nedokonalí a hledáme stále něco, co by nás dokonalými učinilo. Toto hledání je podstatou hry.

Se Simonou Stašovou jsme se sešli v roce 1992 a ohromně jsme si rozuměli. Od té doby jsme hledali nějaký nový projekt, na kterém bychom se opět sešli. Když tedy ředitelka divadla Yvetta Srbová nabídla Simoně Římské noci a já byl požádán o režii, bez váhání jsem spolupráci přijal. V Praze se cítím jako doma, mám tu mezi divadelníky dokonce spoustu přátel. Praha i Řím jsou města, v nichž umění přirozeně vzkvétá. A za to musíme být neustále vděční stejně, jako za lekce přátelství.

Gregory Abels, režisér

Římské noci v Praze

Jak ten čas letí…Někdy v září 2002 jsem se jako obvykle brouzdal po internetu, abych se podíval, co nového se objevilo v newyorských divadlech, a objevil jsem něco, co mě ihned zaujalo: na Off-Broadway měla světovou premiéru hra amerického autora italského původu Franka D´Alessandro, „Římské noci“. Komorní hra pro dva herce o přátelství dvou světově proslulých lidí, přátelství, které trvalo celých dvacet čtyři let. Kritiky se předháněly v superlativech. Koho by to nezajímalo…

Pak už věci vzaly celkem rychlý spád. Franco mi text obratem poslal (ohromná výhoda internetu, že co potřebujete, máte během pár chvil v počítači) a já se pro jeho hru nadchl. Pustil jsem se do překladu s tím, že nějaké divadlo se docela jistě najde, koneckonců, všechno má svůj čas. Pak ale přišly jiné povinnosti a já to na nějakou dobu odložil. Až do chvíle, kdy se ozvala má kamarádka Simona Stašová s dotazem, jestli bych pro ni něco neměl. „Možná bych měl“, povídám, „někde mám rozdělaný překlad hry o Tennessee Williamsovi a Anně Magnani.“ A bylo hotovo. Simona totiž měla krátce po premiéře „Sestupu Orfeova“, kde hraje Lady, což byla role, kterou Williams napsal právě pro Magnani. Překlad jsem dokončil a Simona ve svatém nadšení převzala iniciativu. Nedivím se, sám jsem měl pocit, že D´Alessandro napsal „Římské noci“ právě pro ni.

Na podzim roku 2004 jsme se společně zajeli do Londýna podívat se na tamější premiéru a seznámit se s autorem osobně. Všechno šlo jak na drátku. Hru si vybralo do svého repertoáru Divadlo v Řeznické s tím, že Simoniným partnerem bude skvělý Oldřich Vízner, to vše v režii Američana Gregoryho Abelse. No vida, a teď máme před premiérou v Praze, příští rok bude v Moskvě a ke všemu se připravuje film v režii Petera Bogdanoviche. „Římské noci“ se daly na cestu ke slávě. Přeju jim k tomu hodně štěstí.

Alexander Jerie,překladatel

V Praze, v dubnu 2006

Hrají:

Stašová Simona, Vízner Odřich

Divadlo v Řeznické