PSÍ VOJÁCI

http://www.psivojaci.cz/

Psí vojáci uhranuli publikum již na svém prvním koncertě v listopadu roku 1979 na IX. Pražských jazzových dnech a od té doby neztratili nic ze svého hudebního „drajvu“. Songy Filipa Topola a jeho kapely stále lákají diváky od 16 do 60 let.

Důkazem jsou neuvěřitelné úspěchy na festivalech i koncertních podiích takřka v celé Evropě.

Hudba této kapely se pohybuje v jakési mezizóně na dohled od undergroundu i šansonu.

Psí vojáci hrají jinak než všechny kapely světa. A to již 27 let.

Pražská kapela, jejíž ústřední postavou je zpěvák, pianista, skladatel a textař Filip Topol, oslaví na podzim 2004 dvacet pět let své existence. Poprvé veřejně vystoupila roku 1979 na legendárních Pražských jazzových dnech (většině z nich bylo tehdy 13 let!) a vzápětí se stala předmětem zájmu Státní bezpečnosti, takže nemohla veřejně vystupovat a účastnila se jen soukromých undergroundových akcí. Během několika let skupina prošla změnami stylu i obsazení. Zpočátku textařsky spolupracovala s Filipovým bratrem Jáchymem, později začal skládat texty sám Filip. Od poloviny 80. let kapela vystupovala pod krycím názvem P.V.O. (Psí vojáci osobně) a její domovskou scénou se stal pražský Juniorklub Na Chmelnici (nyní působící v Paláci Akropolis).

Po devětaosmdesátém se Psí vojáci stávají oblíbenou koncertní atrakcí a Kromě klubových koncertů se účastní i řady festivalů. Podnikli klubová turné po Maďarsku, Rakousku, Německu a Holandsku, představili se na festivalech v Belgii (Eurorock s Jesus and Mary Chain) a ve Francii (Belfort s Carlosem Santanou). Jejich písně byly použity ve filmech (Žiletky režiséra Zdeňka Tyce, kde si Filip Topol zahrál hlavní roli), podíleli se i na scénické hudbě k několika divadelním představením. Hudba Psích vojáků má kořeny ve světovém undergroundu, značný je však i vliv skladatelů druhé půle 18. století.

Filip Topol příležitostně vystupuje také sám s pianem a repertoárem ze svých sólových alb, která jsou jeho nejniternější výpovědí.

"V Psích vojácích bylo vždycky něco punkovýho. Pankáče oslovujeme jiným způsobem, než skutečně punkový kapely, ale mám za to, že s tím, co oni cítí, máme hodně společnýho."(Filip Topol v rozhovoru pro Rock & Pop 11/99)