10.3 2009 - 7.6. 2009
Veletržní palác
(3. patro, stálá expozice Francouzské umění 19. a 20. století)

Výstava se koná pod záštitou J.E. Artura Laclaustra, velvyslance Španělského království v České republice.

Druhá část výstavy grafických prací Pabla Picassa představí grafické listy a kresby (1906 – 1968) z galerie D.-H. Kahnweilera ze sbírek NG v Praze. (V rámci první části výstavy, která skončila vv neděli 1. března 2009 se návštěvníci mohli seznámit s dílem z let 1904 – 1906.
Představený soubor „Les Saltimbanques“ (Kejklíři), pocházel ze sbírky pařížského galeristy A. Vollarda.)
Unikátní prezentace grafických prací nyní pokračuje představením další části nazvané Pablo Picasso – Grafické práce 1906 – 1908 (2. část).

Výstavu připravila Národní galerie v Praze – Sbírka moderního a současného umění
Sbírka grafiky a kresby 


Picassova rozsáhlá grafická tvorba vznikala v průběhu celého umělcova života. Odráží všechny stylové proměny jeho díla a zahrnuje více než 2000 prací. V grafické sbírce Národní galerie v Praze
ji zastupuje významný soubor z let 1904-1968 tj. díla modrého a růžového období až po pozdní tvorbu. Kolekce nám relativně soustavně umožňuje poznat umělcovo úsilí o využití výrazových prostředků tohoto média.

Prvá část prezentace grafické tvorby Pabla Picassa 1904 – 1905 představená v dřívějším termínu (18.11.2008-1.3.2009) se zaměřila na prvé grafické práce realizované v souboru „Les Saltimbanques, které tehdy mladý Picasso po příchodu do Paříže (1904) vytvořil. Později soubor v roce 1913 vydal galerista Ambroise Vollard.

Druhá část výstavy grafické tvorby Pabla Picassa 1909 - 1968 v úvodu představuje práce z let
1909 – 1912 provedené především v suché jehle – „ Zátiší s kompotovou mísou“ 1909, „Dva akty“ 1909 jež ukazují k pozdním dílům Paula Cézanna, ale umělcova stylizace je zde více vyhrocená
a radikálnější. K vrcholným dílům analytického kubismu náleží Zátiší s lahví 1912 ( suchá jehla).
Oba listy vydal v Paříži Daniel-Henry Kahnweiler v roce 1912.

Do vystaveného souboru je zařazena také Picassova koláž „Zátiší se sklenicí, lahví a hrací kartou“ 1914 jež naznačuje výtvarné úsilí Picassa a George Braqua o znovunavázání souvislostí mezi světem svých výtvarných děl a světem věcí, který byl analytickým kubismem oslaben. Klasicistní lepty z dvacátých let představují Picassům návrat k figurálním námětům
„Tři koupající se ženy“ 1921. Třicátá léta jsou pak v jeho tvorbě určována prvky exprese a surrealismu – „Hlava ženy“ 1933.

K dalšímu rozvinutí jeho grafické tvorby došlo zejména v letech 1948 – 1968. Picasso stále častěji pobýval na jihu Francie experimentoval s grafickými technikami a litografií. Vracel se mnohdy k vyzrálému klasicismu, citoval díla starých mistrů Diega Velázqueze, El Greca, Cranacha, aby je v osobité metafoře interpretoval „David a Bethsabée“ 1947 (litografie).
V Paříži spolupracoval Picasso s tiskařem Fernandem Mourlotem a do roku 1962 vzniklo v rychlém sledu 350 litografií. Do tohoto okruhu náleží „Hlava býka“ 1948, Žena se síťkou na vlasy“ 1949.
V roce 1953 si Picasso podmanil techniku barevných linořezů „Bakchanále s býkem“ 1959, ale i tyto práce ve své mnohotvárnosti linií, tvarů a ploch představují mistrovská díla grafiky 20. století.

V těchto souvislostech je také připomenuta osobnost Daniela-Henry Kahnweilera ( 1884-1979) pařížského galeristy, který otevřel svoji první galerii v rue Vignon v roce 1907 a stal se obhájcem mladých kubistických umělců – P. Picassa a G. Braqua. Jeho galerii navštěvovali sběratelé zaměření na moderní umění, jako byl H. Rupf, W. Uhde, sourozenci I. a G. Steinovi, S. Ščukin, I. Morozov
a od roku 1910 také Vincent Kramář ( 1877 – 1960 ), který patřil k nejvýznamějším předválečným sběratelům kubismu.

V roce 1922 Kahnweiler po návratu ze Švýcarského exilu otevřel svoji další galerii v Paříži
pod jménem svého spolupracovníka André Simona. Nepřízeň osudu pronásledovala Kahnweilera
i v souvislosti se 2. světovou válkou. Před jejím vypuknutím byl nucen vzhledem k svému židovskému původu převést svoji Galerii Simon na svoji neteř paní L. Leirisovou. V roce 1957 se podařilo Galerii Louise Leirisové obnovit spolupráci s Picassem, který udělil galerii na svoji tvorbu výsadní právo.

V roce 1968 obdržela Národní galerie v Praze dva obrazy: „Únos Sabinek“ 1962,
„Dva Milenci v krajině“ 1952 od anonymního francouzského dárce , kterým byl však Kahnweiler.
O několik let později roku 1972 věnoval Kahnweiler Národní galerii v Praze soubor 15 grafických
listů z let 1948 – 1968.

Olga Uhrová