OTEC / DOMA

OTEC
Autor: Alois Jirásek

Režie: Michal Dočekal
Scéna: Rebeka Ingimundardóttir
Kostýmy: Rebeka Ingimundardóttir
Hudba: Michal Novinski
Dramaturgie: Daria Ullrichová

Kopecký: Alois Švehlík
Kopecká: Jana Preissová
Antonín: Michal Novotný
Václav: Michal Slaný
Anna: Kateřina Holánová
Divíšek: Ladislav Mrkvička
Jan: Jan Hájek
Bobeš: Petr Motloch
Janáč: Jan Bidlas
Křivda: Petr Pelzer
Vašina: Rudolf Stärz
Peluňková: Blanka Bohdanová

DOMA

Autor: Martin Františák

Režie: Michal Dočekal
Scéna: Rebeka Ingimundardóttir
Kostýmy: Rebeka Ingimundardóttir
Hudba: Michal Novinski
Dramaturgie: Daria Ullrichová

Antonín: Jan Hájek
Otec: Alois Švehlík
Matka: Jana Preissová
Jura: Petr Motloch
Josefek: Michal Novotný
Strýc: Ladislav Mrkvička
Čablík: Rudolf Stärz
Čablíková: Jana Boušková
Jiřina: Lucie Žáčková
Tetička: Blanka Bohdanová
Majka: Kateřina Holánová
Farář: Petr Pelzer
Pepoš: Michal Slaný
Skýpala: Jan Bidlas

Původní, na profesionálním jevišti dosud neuvedená hra, rozvíjí příběh „ztraceného syna“, vracejícího se do rodného kraje na pohřeb matky. Děj je zasazen do času ničivé povodně. Františákova hra se týká obdobných témat jako Jiráskovo drama Otec. Obě hry vyrůstají z dramatičnosti vztahu k rodovému dědictví, „ke gruntu“. Grunt znamená nejen hmotný majetek, ale i podstatu, základ, kořeny. Jiráskova hra reflektuje minulost, která v nás přetrvává. Františákova hra zobrazuje autentickou současnost, ptá se po minulosti, hledá kořeny domova.

Msta za křivdy, neviditelné rány, selská závist a hrabivost splétají realistickou tragédii z českého venkova. Podobně jako v případě své dramatické prvotiny Vojnarka čerpal Jirásek materiál z oblasti Litomyšlska. Příběh je jednoduchý. Sedlák Divíšek zasvětí svůj život jediné myšlence – vrátit se na statek, o který jeho předkové přišli. Když se naskytne příležitost skoupit směnky svého bohatšího, ale marnotratného souseda, neváhá ani na okamžik, aby jej zničil. Démon závisti se ale nakonec obrací proti tomu, kdo jej vyvolal, otec nakazí nenávistí a závistí svého syna, který jeho vinou umírá. Drsná a přísná Jiráskova hra je vším, jen ne obrozeneckou selankou. Je moderní svou pravdivostí a nelítostným zobrazením temných aspektů české povahy.