25.1. - 27.2.2008
Langhans galerie Praha

Fotografie z raných osmdesátých
Libuše Jarcovjáková a Jiří Poláček

Fotografie Jarcovjákové jsou intimními záznamy života vietnamské menšiny v “bratrském Československu” a svědectvím o dění v pražském T-clubu oblíbeném homosexuály. Snímky spolu s Poláčkovými barevnými impresemi nočního Smíchova a Žižkova přibližují atmosféru raných osmdesátých let. 

Jiří Poláček - Auto ve vodě


Libuše Jarcovjáková – Bratrská spolupráce
První velké skupiny Vietnamců začaly přijíždět do Československa počátkem osmdesátých let (ač na základě vládních smluv o spolupráci sahajících až do roku 1956 zde pobývalo malé množství Vietnamců už dříve). Byl to výsledek dohody mezi ČSSR a VSR z listopadu 1980 o „vysílání vietnamských pracovníků ze závodů a absolventů škol, kteří ještě neprošli výrobní praxí“. Tím se mělo pomoci Vietnamu k získání „kvalifikovaných kádrů schopných zvládnout nové, náročné úkoly ekonomiky, jak z hlediska osvojení si techniky, tak i řízení“. Vietnamci přijížděli plní ideálů, touhy učit se. Přivítala je tu xenofobie a nezájem. Vietnamská komunita žila v izolaci, bez možnosti zapojit se do místního života a kultury.
Jarcovjáková dokumentovala své vietnamské přátele při nejrůznějších činnostech, slavila s nimi svátky a portrétovala je. Výsledkem jsou snímky, které překonávají předsudečný nezájem o ty, kteří jsou jiní.

Libuše Jarcovjáková – T-Club
T-Club v suterénních prostorech na Jungmannově náměstí byl až do začátku 90. let známým pražským nočním podnikem. V osmdesátých letech se zde setkávali téměř v rodinné atmosféře stále stejní návštěvníci – především Češi a Slováci, ale i gayové a lesbičky z NDR, Maďarska a západní Evropy. Dovnitř se přes přísného vrátného nedostal žádný „zvědavec“. Fotografie vznikaly v letech 1983-1985 a většina z nich zachycuje plesy, karnevaly, vinobraní a podobné akce. Soubor je jedinečným svědectvím o životě jedné vytěsňované komunity za reálného socialismu.

Jiří Poláček – Praha 1983-85
Noční fotografie z pražského Smíchova, kde se Poláček roku 1946 narodil, vzbuzují dojem pestrobarevných halucinací. Vznikaly v letech 1983 – 84, při dlouhé expozici bez stativu a za použití náhlého světla blesku. V Poláčkově přístupu se projevila znalost soudobé americké fotografie, kterou získal během emigrace v USA v letech 1966-1972. Svou oblíbenou čtvrť charakterizuje Poláček slovy: „Smíchov je jako učebnice dějin architektury: každý blok směrem od centra je další epocha.“ Autor věnoval pozornost i další svérázné pražské čtvrti Žižkovu.
„Modré auto, které zbylo po civilizaci, Autoservis na konci světa, Garáž přepadená mimozemšťany, Když svět strne u mlékárny Laktos, Vltavská - obyčejné místo, které se propadlo do hrůzné úzkosti, protože tělo zavražděné právě odvezli – v nočních obrazech z barevného sběru sice lidi tušíme sedět v autech, nejdůležitější jsou tu ale zdroje světla…“, tak tlumočí tématiku a poetiku Poláčkových snímků autor textu k výstavě Jáchym Topol.

Libuše Jarcovjáková - T Club 053