17. 11. – 2. 12. 2007, otevřeno denně od 9.00 do 16.00 hodin.
Botanická zahrada hl. města Prahy – výstavní sál. Vstupné se neplatí!



Program:
• Letošní výstava je více zaměřena na koření - nejrůznější druhy budou i v prodeji.
• Zdobení perníčků „naživo“ v podání paní Dany Holmanové - každý víkend předvede zdobení cukrovou polevou. Dospělí i děti si mohou svůj perníček vyzdobit a odnést.
• Výstavu doplní i trocha historie, ukázky zdobeného perníku od zkušených perníkářek, Pardubický perník, staré nástroje nezbytné k pečení a zdobení.
• Do tajů koření návštěvníky zasvětí odborníci z firmy BENKOR

Na letošní výstavě budou v prodeji:
• sáčky na cukrovou polevu ke zdobení
• formičky na pečení perníčků od firmy Jánský
• podzimní dekorace, čaje, časopisy z Knihovničky
• občerstvení, čaj, káva, svařené víno atd.

Prodej bude probíhat vždy ve čtvrtek, pátek, sobotu a neděli.

Určitě víte, že:
• Perníkem se označuje medové pečivo od doby, kdy se jeho chuť začala upravovat pepřem. Latinsky pepř = piper,odtud bývají perníkáři označováni jako artopiperisté. Podle pepře v medovém těstě je také v němčině perník pojmenován Pfefferkuchen.
• Perník byl považován i za lék při potížích žaludečních a střevních.
• Chuť dodávalo perníku různé koření, domácí i cizokrajné. Nikdy se jím nešetřilo, ať to byla skořice, fenykl, anýz či exotičtější badyán, kardamom či koriandr. Každý perníkář v tom měl svoje tajemství.
• V jednom záznamu je psáno, že jakýsi perníkář dával do těsta devadesátero koření, používal anýz, pepř, koriandr, bez, mateřídoušku, kozí pysk, levanduli, majoránku, rozmarýn, pelyněk, řimbavu, routu, angeliku, hořký lupen atd. a navíc ještě, že tento perníkář šťávou česnekovou a cibulovou „každou vrstvu šišek ve škatuli kropil“...
• Perníkářství prošlo složitým vývojem. Vrcholem perníkářského řemesla je období výroby perníků v dřevěných vyřezávaných formách přibližně v 16. století.Výroba těchto perníků je velmi náročná už proto, že vyřezávání dřevěné formy je samo o sobě uměleckým dílem.
• Těsto se původně připravovalo dlouhou dobu dopředu, několik měsíců a často i let se pak nechávalo odležet. Říkalo se, že nejlepší perníky na svatbu byly z těsta, zadělaného v den narození nevěsty.
• Důvodem, proč perníky pekli muži - řemeslníci, byla značná fyzická náročnost přípravy surovin, jejichž váha se počítala na desítky kilogramů a které se musely prosívat, cedit, zahřívat, mísit…
• První zmínka o prodeji perníků na našem území je z roku 1335 a váže se k městu Turnov.
• Zpočátku byly pro české perníkáře vzorem výrobky z norimberských perníkářských dílen.Od nich postupně přebírali zkušenosti a kopírovali perníkové pečivo i výrobci z dalších královských a poddanských měst a městeček. Záhy se začali sdružovat do cechů, nejprve společných s pekaři, mlynáři, krupaři, koláčníky a dalšími.Teprve ze 16. a 17. století existují doklady o ojedinělých samostatných cechovních organizacích perníkářů, a to hlavně z velkých měst, kde jich bylo dost na to, aby mohli cech založit...