Překlad: Kateřina Neveu
Dramaturgie" Ivana Slámová
Dramaturgická spolupráce" Jiří Ornest
Scéna: Tomáš Rusín
Kostýmy: Zuzana Štefunková
Hudba: Michal Novinski
Režie: Juraj Nvota

Česká premiéra 18. prosince 2008 (2. a 3. premiéra 19. a 22. prosince 2008) 

Jean-Luc Lagarce (1957-1995), jehož rozsáhlé dílo čítá dvacet pět dramatických textů a několik souborů povídek a esejů, je dnes podle statistik Centre National du Théatre ve Francii nejhranějším současným „žijícím i nežijícím“ domácím dramatickým autorem. Hvězda tehdy už mrtvého autora stoupat v roce 2000 a v současnosti září Lagarce na divadelním nebi naplno. Díky úsilí dramatikova vydavatele se nesla divadelní sezóna 2006/2007 ve Francii a částečně i v dalších evropských či amerických zemích právě ve znamení Jeana-Luca Lagarce. Vznikly desítky inscenací a scénických čtení, konaly se konference o dramatikově díle a jeho významu, vyšly teoretické texty. Lagarce si zkrátka podle pořadatelů akce nazvané „Année Lagarce“ (Lagarceův rok) konečně zasloužil pozornost, která mu měla patřit již dávno.

Český divák se mohl s dílem tohoto autora poprvé seznámit na podzim roku 2007, kdy v pražském Divadle Disk hostovala francouzská inscenace Frederica Azémy Pravidla slušného chování v moderní společnosti. V Divadle Na zábradlí se tak diváci budou moci s tímto autorem seznámit poprvé, v českém překladu Kateřiny Neveu.

Dramatický text My, hrdinové, který Lagarce napsal pod vlivem deníků Franze Kafky, osciluje mezi tragikomedií, černou groteskou a absurdním dramatem. Hra se odehrává v zájezdním hostinci někde ve střední Evropě. Potulná divadelní společnost, kterou vede direktivní matka, se v čase blížící se nekonkretizované války, snaží doputovat do Teplic. Lagarce pracuje s principem divadla na divadle, když jedné z postav dovolí, aby proměnila oslavu zásnub ve čtenou zkoušku nové hry, poněkud nesrozumitelné operety.

Podle Lagarce je nezbytné ponořit se do hloubky naší doby, znovu objevit čas a prostor pro současné divadlo. Vrátit se k člověku, odvážit se zobrazit jeho intimitu. Jít proti proudu, stát „mimo čas“, zmocnit se jazyka a vdechnout mu nový život.