NOVÁ ZKUŠEBNA

Martin McDonagh - Kráska z Leenane

Martin McDonagh bývá považován za zázračné dítě současné světové dramatiky. Přestože je mu pouze pětatřicet let, jeho texty znají diváci doslova po celém světě.
McDonaghovy hry jsou drsné, ale nechybí v nich humor a nadhled. Sám autor říká, že se s oblibou pohybuje na hranici mezi komediálností a krutostí, které se vzájemně prostupují, neboť věci můžeme daleko lépe nahlédnout skrze nadsázku a vyhrocení než skrze realitu.
Kráska z Leenane, kterou připravuje naše divadlo, je jeho prvotinou a přitom je označována za nejlepší z jeho dramat. Osou příběhu je vztah matky a její stárnoucí dcery, které osud nečekaně přivede do cesty muže a dává jí tak snad poslední příležitost založit svůj vlastní život. Jde o nahlédnutí do nitra dvou žen, které se vzájemně potřebují, ale současně vedou trvalý boj o svou osobní svobodu. Vedle velkého dramatického náboje má hra i velmi pečlivou a překvapivou stavbu, mistrně vedené dialogy a také svérázný smysl pro humor. Je to intenzivní výpověď o současných mezilidských vztazích.

Maureen Folanová / Lucie Juřičková
Mag Folanová / Jana Hlaváčová
Pat Dooley / Martin Zahálka
Ray Dooley / Pavel Batěk


Překlad / Lenka Kapsová
Režie / Petr Svojtka j.h.
Výprava / Karel Glogr j.h.
Hudební spolupráce / Martin Horáček
Dramaturgie / Jiří Janků j.h.

JANA HLAVÁČOVÁ A LUCIE JUŘIČKOVÁ O HŘE KRÁSKA Z LEENANE

Jana Hlaváčová:

Co vás napadalo, když jste si hru přečetla poprvé?:
Přiznávám, že jsem z textu měla nejprve trochu šok - žiju v rodině, kde si navzájem říkáme "děkuju", "prosím"... a najednou jsem se setkala se způsobem komunikace, který jsem si mezi blízkými lidmi vůbec neuměla představit. Pak jsem si ale v novinách přečetla, že v každé třinácté rodině u nás se vyskytuje domácí násilí a napadlo mě, že asi žiju "na Marsu"...Zkusila jsem uvažovat jinak, dozvěděla jsem se také, že v divadle na Kladně byla Kráska z Leenane velmi navštěvovaným představením, viděla jsem zajímavý irský film a začala jsem chápat mentalitu Irů a syrovost té země, o níž se v minulosti říkalo, že tam jen málokdo zemře přirozenou smrtí.
Roli matky jsem pojala jako příležitost vyzkoušet něco, co mně samé je na hony vzdálené a najít v sobě bytost, jakou jsem si neuměla představit. Během zkoušek se "otupilo" moje ostré vnímání reality, teď už to beru jako pracovní záležitost a stále je ta práce pro mě velkým dobrodružstvím.

Postava matky nepůsobí na první pohled sympaticky - máte pro ni v něčem pochopení?
Herec musí stát za pravdou postavy, kterou hraje. Já si tuto postavu motivuju zcela pochopitelným a logickým strachem ze samoty a opuštěnosti, to, co matka ve hře dělá, je důsledkem snahy o přežití -jistě není snadné být stará a sama, navíc uprostřed syrové a nehostinné přírody irského venkova.

Proč by měli diváci vidět tuhle hru právě v Divadle na Vinohradech?
Lidé si do někdy divadla chodí "odžívat" situace nebo svá témata, s nimiž se ve svých životech setkávají v jiné podobě. Za uvedením této hry na scéně DnV chápu snahu pozvat do tohoto divadla i jiné diváky, mladší diváky...Tahle hra nabízí divákům možnost určitého poučení, stejně jako i mně přinesla možnost zamyšlení.


Lucie Juřičková:

Prošel váš vztah ke hře nějakým vývojem?
Text se mi od počátku líbil - je velmi umně napsaný a obsahuje silné momenty. Hra nebyla pro mne ani nepředstavitelná ani šokující - když si člověk přečte noviny nebo pustí televizní zprávy, zjistí, že podobné věci se skutečně dějí a druh vztahů, který hra popisuje, není zdaleka výjimkou.

Našla jste si pro sebe v textu místa, která by v něčem odrážela vaši osobní zkušenost?
Přímo moji zkušenost ne, a proto jsem často musela "přehodit" své vnímání a cítění, což mi nejen nevadí, ale dokonce mě to těší a je to pro mne zajímavé.

Maureen , kterou hrajete, je zvláštní žena, máte pro ni pochopení?
Mám pro ni naprosté pochopení. Maureen žije v drsné lokalitě a obtížných sociálních podmínkách, nemá žádné přátele, je velmi zvláštní, stará se o matku, v jejím životě není žádný muž, rodina, nemá perspektivu...Je mi jí líto a zároveň ji obdivuju, že to vůbec vydrží.

"Kráska" je podle počtu postav komorní hra, na Vinohradech je ovšem inscenovaná ve velkém prostoru.Do jaké míry byl pro vás při práci na této roli prostor určující?
Hry Martina McDonagha jsou většinou uváděny v malých prostorech, vinohradská inscenace "Krásky z Leenane" bude v tomto směru jiná. Pro mě osobně při zkoušení prostor takovou roli nehraje, používám velmi podobné prostředky v komorním prostoru i na velkém jevišti. Hra je velmi silná, pokud udržíme pečlivou stavbu, kterou na zkouškách perfektně vystavěl režisér Petr Svojtka, nebude rozhodující, jestli hrajeme pro 60 nebo 600 diváků.

Jak se vám pracovalo v tak malém tvůrčím týmu?
Pracuji podobným způsobem v malém i v početném týmu, nijak zásadně to nerozlišuji. Zkoušky v tak malém počtu byly ovšem velmi intenzivní, často jsme s Janou Hlaváčovou zkoušely nepřetržitě několik hodin. Některé scény jsou velmi emocionální, a to bylo dost vyčerpávající.

Vnímáte ve hře i komickou rovinu?
Jako celek vnímám hru spíš tragikomicky.

V čem vám práce na této inscenaci přinesla největší zisk - profesně i lidsky?

Odkryla jsem si roviny, které jsem ještě nikdy nehrála - velké emoce, které je třeba držet na uzdě, aby nevybuchly. Člověk si nerad připouští, že takové hloubky v sobě má, jistě je má každý a záleží jen na "spouštěcím momentu"...Při zkouškách jsem se toho spouštěcího mechanismu dotýkala často a možná mi to někdy pomůže v tom, že si nebudu muset nic podobného prožít v reálu.


TŘI OTÁZKY PRO REŽISÉRA PETRA SVOJTKU

Jak byste Krásku z Leenane divákům představil?
Kráska z Leenane je strhující a místy až bolestný příběh o vztahu dvou osamocených lidí, matky a dcery žijících na irském venkově. Jejich vztah je složitým někdy si i ubližují, a přitom jedna bez druhé nemohou žít. Je to velmi intenzivní výpověď o mezilidských vztazích, která jen málokterého diváka může nechat lhostejným.


Proč jste si vybral právě tento text?
Mám rád hry Martina McDonagha, považuji ho za jednoho z nejtalentovanějších současných dramatiků. Všechny jeho hry jsou plné vyostřených vztahů. Bývají drsné, ale nechybí v nich nadhled. Kráska z Leenane má vedle velkého dramatického náboje i velmi pečlivou a překvapivou stavbu, mistrně vedené dialogy a také svérázný smysl pro humor.


Už jste nějaký McDonaghův text režíroval?
Ano, v roce 2004 jsem v Divadle J.K.Tyla v Plzni režíroval Poručíka z Inishmoru, což je asi nejkontroverznější ze všech McDonaghových her. Vysmívá se opravdu brutálním způsobem velice palčivému problému dneška, kterým je terorismus. V Londýně byla tato hra svého času dokonce na pár let zakázaná. Text je ve srovnání s Kráskou výrazně jiný - je grotesknější a pracuje s větší mírou nadsázky, nicméně kvalita stavby textu, překvapivost situací a dobře napsané dialogy, to jsou typické společné rysy McDonaghovy tvorby.


TŘI OTÁZKY PRO DRAMATURGA JIŘÍHO JANKŮ

Mohl byste stručně představit autora hry?
Martin McDonagh je jedním z nejuznávanějších současných evropských dramatiků, a to nejen díky své schopnosti ve zkratce rozkrývat osudy svých postav, uvádět je do stále konfliktnějších situací a přitom neopustit rovinu věrohodnosti, ale především pro schopnost sdělovat závažná témata v podstatě velmi zábavnou formou - ostrým a navýsost inteligentním humorem s překvapující pointou. Přestože je mu pouze třiatřicet let, jeho texty znají diváci doslova po celém světě.
Je otázkou, kam ho vlastně geograficky zařadit? Patří do irské nebo anglické literatury? Na jedné straně stojí skutečnost, že se narodil v Londýně a nikdy se odsud nepřestěhoval, na straně druhé, děj všech jeho her se výlučně odehrává v irském prostředí. Irové mu vyčítají, že je příliš anglický, Angličané zase, že je příliš irský. Tyto spory nejsou podstatné, důležité je, že sám autor prohlásil, že irské prostředí dodává jeho hrám na věrohodnosti. Údajně se pokoušel situovat je do Londýna, ale prý to bylo "příliš blízko" a výsledek se zdál být neautentický.


Co si myslíte o textu hry?
Kráska z Leenane se v českých divadlech dosud inscenovala třikrát a já měl to štěstí, že jsem u zrodu dvou inscenací přímo či nepřímo byl. Když to srovnávám se současným zkoušením v Divadle na Vinohradech, zcela jasně se ukazuje jak nápadně podobné jsou reakce představitelů hlavních rolí. Po prvním přečtení textu byli herci vždy vyděšeni jeho krutostí, ale když se s hrou seznámili blíže a pochopili, že je opravdu "dobře napsaná", má spoustu přesahů a nepostrádá svérázný humor, jejich obavy se zcela vytratily. V každém českém divadle, kde hru dosud nasadili do repertoáru, panovala před premiérou velká obava, zda přeci jen nejde o příliš odvážný dramaturgický počin. Reakce diváků ovšem vždy veškeré pochybnosti vyvrátily a já věřím, že stejně tomu bude i u naší inscenace.


Jak moc je dnes podle vás téma Krásky z Leenane aktuální?
Hra se sice odehrává v zapadlém koutě Irska, ovšem takových zapadlých koutů a "Bohem zapomenutých krajů" najdete celou řadu i u nás. I když se může vztah matky a dcery v McDonaghově hře zdát až nevěrohodně krutý, podobné případy se vyskytují i v Čechách a na Moravě. Stačí se podívat do novin, kde se o nich píše poměrně často. Nedělejme si iluze o tom, že nás takové problémy nepálí - týkají se nás možná víc, než jsme ochotni si připustit, a to také dodává Krásce z Leenane na působivosti.

PÁR SLOV O AUTOROVI...

Martin McDonagh (1970) žije sice v Londýně, ale původem je Ir a v západním Irsku strávil v dětství mnoho času, odtud pramení jeho osobní zkušenost s jazykem a realitou irského venkova.
Scénáře a hry zkoušel psát už od šestnácti let, prvním úspěchem bylo ocenění jeho rozhlasové hry Vlk a dřevorubec - v roce 1995 získala cenu na londýnském festivalu autorů rozhlasových her.
V pětadvaceti letech napsal svou první divadelní hru Kráska z Leenane, která se prvního provedení dočkala v roce 1996, kdy ji v koprodukci nastudoval irský Druid Theatre a londýnský Royal Court Theatre.
Mladý dramatik upoutal pozornost kritiky a v roce 1996 obdržel tři prestižní ceny: pro nejlepšího dramatika (Most Promising Playwright, za nejlepší debut (Evening Standart Drama Award for Most Promising Newcomer) a za nejlepší hru roku (Best Fringe Theatre Play).
Martin McDonagh je v současné době považován za jednoho z nejtalentovanějších anglicky píšících dramatiků a stal se kmenovým autorem Londýnského Národního divadla. Zatím byly jeho hry přeloženy do 29 jazyků.